Prý jsme se tak vyvinuli: Žít ve lži bylo výhodnější, proto chytří lidé vždy lhali. Tvrdí to psycholog Národního ústavu duševního zdraví Marek Preiss. Nejsem si tím jistý, ačkoli dobře vím, že řada miliardářů může být s morálkou na štíru. Nicméně se domnívám, že podnikání a úspěch jsou založeny na poctivosti a důvěryhodnosti. Podváděním a lhaním se lze sice dopracovat k velkému zisku, ale ten obvykle nemá dlouhého trvání. A to nemluvím o svědomí. Když někomu zalžu, určitě z toho nebudu mít klidné spaní. Stojí to za pochybný úspěch, nebo ne?
Nad našimi penězi se má rozprostřít další ochranný deštník. Ti, co chtějí investovat své prostředky za pomoci finančních poradců, budou nahráváni a záznam hovoru léta archivován. Jako případný důkaz ve sporu o to, zda klient dostal dobrou či špatnou radu, respektive zda vinou odborníka nedošel újmy. Co na to říká zákon o ochraně osobních údajů? Zřejmě takové telefonické odposlechy umožní. Svobodný občan tak bude, údajně ve vlastním zájmu, ještě více zapleten do legislativní sítě a sledován na každém kroku. Blížíme se do stavu, kdy nezůstane jediná příležitost vymknout se nějaké kontrole, permanentnímu dohledu. Velký bratr z Orwellova románu 1984 se tak přiblížil skutečnosti.
Je to hodně nebo málo? Průzkum tvrdí, že 17 procent Čechů, tedy asi každý šestý, jsou ochotni si připlatit za zelenou energii. Ostatní zřejmě vědí, že za elektřinu z obnovitelných zdrojů už dlouho platí „ekologickou daň“ a těží z toho například solární baroni. Tři čtvrtiny obyvatel ČR třídí odpad a používají úsporné spotřebiče. Jen se neví, jestli vědomě a dobrovolně, nebo proto, že jiné spotřebiče se už ani nedají koupit. Ochrana planety je jistě chvályhodná a nutná, nicméně by měli lidé mít při rozhodování, jaké prostředky k tomu volit, více svobody. Zřejmě by se ukázalo, že procenta „zelených“ Čechů by ještě stoupla a zejména by se zvýšila jejich spokojenost.
Rostoucí životní úroveň se může projevovat různým způsobem. Český statistický úřad zjistil, že přibývá cizinců, kteří k nám přijíždějí za prací. Láká je slušný plat a dobré pracovní i životní podmínky. Tradičně nejvíc zaměstnanců pochází ze Slovenska, víc než polovina, následují Poláci a Rumuni. Na tom by snad nebylo nic tak překvapivého. Ale naši republiku si oblíbili i mnozí Němci, Francouzi, Italové a Britové. Převažují samozřejmě občané z Evropské unie, co nepotřebují pracovní povolení. Také co se věkového složení týká, mezi zahraničními pracovníky najdeme všechny kategorie, studenty a seniory nevyjímaje. To považuji za docela příznivou zprávu. Zvláště v době, kdy česká ekonomika potřebuje každou šikovnou ruku a hlavu.
Češi už přišli na to, že neplatí, aby zboží z dovozu bylo apriori lepší než to domácí. V případě řepkového oleje však dál přežívají předsudky. Lidé dávají v kuchyni přednost buď slunečnicovému oleji, nebo produktu z oliv. Z hlediska složení mastných kyselin, tedy zdravotní prospěšnosti, však slunečnice na řepku nemá. Olivový olej bývá sice chutnější, zvláště při použití za studena, ale spotřebitel za něj zaplatí mnohonásobně víc. A ještě nemá jistotu, že skutečně kupuje extra panenský, za studena lisovaný, protože právě ten se nejvíc pančuje. Možná by důvěru k řepkovému oleji posílilo, kdyby se z něj nevyrábělo palivo do dieselových motorů. Ale na to si budeme muset ještě hodně dlouho počkat.
Případ s elektronickými dálničními známkami mnohé vypovídá o tom, jak se v české kotlině nakládá s penězi (daňových poplatníků). Příležitost, jak na zakázce vydělat 400 milionů korun, si pochopitelně nemohli nechat ujít „šmejdi“ - ne ti, co kradou tisíce, ale desítky a stovky milionů. Jenže tentokrát to jaksi nevyšlo. Ozvali se totiž programátoři, kteří se nabídli, že fungující systém stvoří zadarmo. A vláda, respektive její premiér, mohl ukázat, že si s korupcí briskně poradí a vyhodil (ne)odpovědného ministra dopravy. Udělal další chytrý tah. Schopného Karla Havlíčka pověřil i řízením uvolněného resortu. Ještě by se mi líbilo, aby se na výplatě ušetřilo nejen za 1 ministra, ale aby zeštíhlil celý resortní aparát.
Poslední dva roky pozoruji velmi zvláštní fenomén. Týká se přítomnosti v práci. Je to jasné, po covidu se na nás řítí dynamika dosud nevídaná. Nicméně tak nějak se změnil rytmus svátků, volna a dovolených. Vánoční prázdniny dětem sice končí na začátku ledna, ale v mnoha firmách klíčoví lidé do pracovního rytmu vplouvají až v polovině měsíce. Pak přichází 15 dní intenzivní práce. Po ní, od počátku jarních prázdnin, lidé rotují po horách a za stůl usedají přerušovaně až do konce března. Velikonoce odstartují další dovolenkový turnus. A květnové svátky mnozí využijí na odpočinkovou víc než týdenní šňůru. Od poloviny června se dostáváme na vlnu letních dovolených, která ustává až s půlkou září. Až potom se do půlky prosince rozjedou naplno kolečka pracovní aktivity, protože rok se pomalu s tím další schází. A pak je vánoční rádiový klid....
Uplynutím platnosti patentu průmyslověprávní ochrana léčiva nebo účinné látky na ochranu rostlin nemusí končit V důsledku období, které uplyne mezi podáním patentové přihlášky na nový léčivý přípravek a jeho registrací, není doba patentové ochrany vždy postačující k pokrytí investic vložených do výzkumu. Obdobná situace je i v rostlinolékařské oblasti.
Pokračování ...