Za kvalitu jsme obvykle ochotni si připlatit. Ale ne vždy platí, že co je levné, nestojí za nic – a naopak. Odborný časopis CZ TEST si vzal loni na mušku snídaňové cerálie, které si oblíbili zejména děti a mladí lidé. Porota prozkoumala jedenáct vzorků, ochutnala a stanovila pořadí od nejlepšího po nejhorší. A světe div se, zvítězil „otloukánek“! Nejlepší známku za senzorické hodnocení 1,7 dostal výrobek s názvem Clever – Obilné klíčky s kakaem a s přídavkem vitamínů a minerálních látek. Hodnotitelům připadal na první pohled atraktivní vzhled a pochvalovali si chuť a příjemnost textury. A to prosím vítěz bojoval se soupeři, z nichž někteří byli až čtyřnásobně dražší. Co z toho plyne? Cena nebývá nejdůležitějším kriteriem. Vyzkoušejte sami, co se vám líbí a nejvíc chutná! Jen na vás záleží, zda budete s nakoupeným zbožím spokojeni či nikoli.

Každá čtvrtá domácnost v zimě při vytápění šetří. Musí z ekonomických důvodů snižovat teplotu v některých místnostech. Nejčastěji ji Češi udržují mezi 21 a 22 stupni Celsia. Takové výsledky přinesl nedávný výzkum agentury STEM. Kdybychom sledovali, jak jsme topili dříve a nyní, zřejmě bychom došli k poznání, že se uskromňujeme stále víc spolu s tím, jak rostou ceny energií. Na tom nevidím nic špatného, naopak. Kdo doma přetápí, velmi snadno zchoulostiví a venku obvykle nastydne. Výkyvy teplot bývají nebezpečné, a to člověk nemusí být zrovna kardiak. A už vůbec nemluvím o ekologickém hledisku. Zdroje nemáme neomezené a přetápět si sotva můžeme dlouhodobě dovolit. Jak příjemně se budete cítit, to nezáleží jen na teplotě okolí, ale i na našich zvycích a požadavcích. Proč chodit doma "nahý" a přispívat ke globálního oteplování?

Vláda premiéra Andreje Babiše se chová nestandardně. Dívá se prognosticky do příštího roku a vidí tam problém. Hospodářský růst zpomalí, možná se úplně zastaví, zřejmě se sníží rozpočtové příjmy a bude méně peněz na rozdávání. Dříve by si toho ministři všimli až s „křížkem po funuse“ a odbyli by to ujištěním, že zdroje jsou. Tedy ne vlastní, ale k vypůjčení. Naštěstí po dlouhé době se Babišův kabinet chce chovat odpovědně a natáhnout se, jak stačí postel. Hledají se rezervy, kde by se našly miliardy korun, a aby to nikoho moc nebolelo. Avšak s tím bude potíž, protože nelze jen přehazovat peníze z jedné kapsy do druhé a tvrdit, že se nic neděje. Na ráně jsou pracovní místa v administrativě. Jakou rychlostí dříve přibývala, tak rychle by měla ubývat. A doufejme, že s tím i nepotřebná úřední agenda. O slevy na dopravě možná přijdou i studenti a důchodci. Bude to trochu bolet, ale vždy je lepší bolestivý řez než čekat, že se choroba nějak vyléčí sama.

Se sousedy bývá potíž. Jeden druhému vidí až do kuchyně a navzájem si lezou do zelí. Tím, že si jsou tak „na ráně“, musí spolu neustále něco řešit. Platí to nejen mezi lidmi, ale i státy a národy. Tentokrát dvě země nehandrkují o metry čtvereční půdy, ale o potraviny. Poláci k nám dovážejí mnoho potravinářských výrobků ve značném množství. Na českém trhu si nachází zejména spotřebitele, kteří víc než na kvalitu hledí na cenu. A občas se stane, že někde něco uletí. Jako teď například maso. Hovězí bylo zkažené, vepřové se salmonelou. Pro konkurenci je to vítaný argument, proč zboží z dovozu nekupovat. Proto se aférka rozmazává. Jenže problém má dvě mince. Chceme vyvážet své produkty, a to i do Polska. A pokud na hranicích, které v rámci Evropské unie vlastně ani neexistují, budou probíhat drastické kontroly přepravovaného exportu a importu, bude to mít na vzájemný obchod devastující účinek. Poláci budou horko těžko prodávat u nás maso a masné výrobky, my u nich pivo. A proto si myslím, že by bylo dobré vzít rozum do hrsti a nevylívat dítě i s vaničkou. Ostatně ať si zákazník sám zvolí, co mu chutná a co ne!

Vláda zjišťuje, že přicházejí horší časy a místo rozdávání je třeba šetřit. Nic proti tomu, odpovědný hospodář se vždy natáhne tak, jak mu, podle starého českého přísloví, stačí postel. A my teď můžeme sledovat, kdo si utáhne opasek víc a kdo míň, případně vůbec. Ministryně práce a sociálních věcí, sociální demokratka Jana Maláčová by ráda zvyšovala důchody, peníze na ně vidí v resortu dopravy. Tam loni studenti a důchodci dostali 75procentní slevy z jízdného, což přijde státní pokladnu ročně na šest miliard korun. Jenže jak by to vypadalo, kdyby o tuto výhodu cestující po necelém roce přišli? Asi by se jim to moc nelíbilo. Škodné by bylo hnutí ANO, jemuž patří doprava, finance a premiér, zatímco ČSSD by si u voličů – důchodců jistě napravilo dojem. Ministr dopravy Ťok se proto hned nechal slyšet, že o zrušení slev se neuvažuje. Zbývá se jen ptát: A co důchody v příštím roce?

Na stole je opět zákon o regulaci otvírací doby. Část poslanců si přeje, aby obchody mohly mít otevřeno bez omezení, tedy i o státem uznaných svátcích. Pokud jde o voličskou veřejnost, ta si v drtivé většině přeje totéž. Nejde jen o to, že dnes člověk neví, kdy která prodejna zavírá a kdy ne, ale legislativní zásahy do svobodného podnikání z principu měly skončit s totalitou. Při omezení prodejní doby se údajně vycházelo z práva zaměstnanců na odpočinek. Ne všech, pouze ve velkých obchodech. U těch s menší prodejní plochou nikoli stejně jako v jiných oborech činnosti. Všichni víme, že v této zemi platí zákoník práce, který jasně říká, kolik hodin musí lidé pracovat. Kdo chce být na pracovišti o svátcích, může, ale musí však dostat k základní odměně i náležitý příplatek. Proto mnozí pracovníci víkendové a sváteční směny vyhledávají. Skutečným důvodem omezení prodejní doby obchodních řetězců byla snaha zvýhodnit menší domácí prodejce. Jenže to nikdo veřejně nepřiznal, byla-by to zřejmě nepovolená podpora určité skupiny podnikatelů, kterou EU nedovoluje. Jestli zvítězí zdravý rozum a budeme moci nakupovat, kdy se nám zachce, nebo jen tehdy, kdy to povolí úředník, se brzy uvidí.