Česká společnost ornitologická a Českomoravská myslivecká jednota předaly ministru zemědělství petici Vraťme život krajině s 55 tisíci podpisy. Upozorňují, že naše krajina trpí intenzívním hospodařením a nevhodnými zásahy. Indikátorem toho, že něco děláme špatně, je velký úbytek ptactva a také hmyzu. Není pochyb, že bez moderního zemědělství bychom neuživili přes 10 milionů obyvatel. Na druhou stranu si pěstitelé a chovatelé musí sáhnout do svědomí a říci, kdy si svou úlohu zjednodušují a kdy volí snadnější postup na úkor ochrany přírody. Kompromis bude stát hodně úsilí, možná i trochu peněz, ale je nevyhnutelný. Nikdo nemůže žít a dlouhodobě hospodařit na mrtvé půdě, v pusté krajině, v umělém prostředí.

Statistiky hovoří jasně: Češi se nejvyššího věku dožívají v hlavním městě. A o tři i více let méně je těm, kteří umírají v mnohem "zdravějších" regionech, například ve Zlínském nebo Karlovarském kraji. Čím to asi bude? V Praze mají sice lidé vyšší životní úroveň, ale za cenu pořádného stresu, špatného vzduchu, všudepřítomného hluku a vysoké intenzity práce. Domnívám se, že průměrný věk dožití souvisí s informacemi, respektive s tím, jak s nimi veřejnost dokáže pracovat. O zdraví, a to především s postupujícími lety, se musí pečovat. Ženy žijí déle (téměř 82 let), protože se o své tělo a duševní pohodu starají lépe než silné pohlaví (76). Dopřejí si více a častějšího pohybu, nevysedávají v hospodách a dbají na dobré mezilidské vztahy. Prostě i zdravíčko je o srdci a duši, ne o podmínkách, v nichž žijeme.

Ekonomika už dlouhá léta roste především díky úvěrům. Těm spotřebitelským, které umožňují lidem, ale i firmám, městům, regionům a státu utrácet hned a víc než na kolik momentálně mají. Jenže tak dlouho se chodí do banky pro peníze... Mnoho z nich už dluhy dohnaly a nemají je čím splácet. Proto se objevila iniciativa Den bez dluhů, která chce naučit veřejnost správně a odpovědně hospodařit s penězi. Nepochybně to považuji za krok správným směrem. Jenže na druhou stranu tu působí reklama, která nám říká, proč si něco nepořídit, i když máme hluboko do kapsy. A také vzor vlád téměř celého světa: Aby mohly splácet alespoň úroky z úvěrů, musí si na to půjčit.

K nejoblíbenějším svátkům se u nás zařadil den se čtyřmi jedničkami 11. 11., tedy jedenáctý listopad na Svatého Martina. Patron lidí laskavých, soucitných, s otevřeným srdcem a peněženkou, vyžaduje zvláštní sváteční jídlo. A tím je samozřejmě husa se zelím, knedlíkem zapíjená svatomartinským vínem. Češi by měli vědět, že udělají nejlépe, když si předem objednají drůbež u domácího chovatele, protože jen tak dostanou tu nejvyšší kvalitu. Ve velkých obchodech si mohou koupit mražený produkt, avšak ten už zdaleka není tak chutný. Jde o jakýsi „brojler“ ze zahraniční produkce, který navíc vyžaduje delší přípravu. A kupující by si měli dát pozor na tzv. „husokachnu“, protože s husou nemá nic společného. Jde o kachnu pižmovou, případně kříženou z kachnou pekingskou. Tak dobrou chuť!

Jsou lidé, kteří se ocenění své práce nedožijí. K nim patří i Jan Antonín Baťa, bratr zakladatele obuvnického imperia. Jméno a značka Baťa byly dokonce komunisty dehonestovány, údajně za kolaboraci s nacisty a vykořisťování dělnické třídy. Opak byl pravdou. Jak se ukázalo, Baťova firma finančně podporovala protifašistický odboj. Že pozvedla chudý region Zlínska, o tom svědčí mnoho zařízení sociálního charakteru, která fungují dodnes. Je záslužné, že po téměř celém století teď prezident Miloš Zeman ocenil Baťu nejvyšším státním vyznamenáním Řádem bílého lva. Proto, aby jsme si uvědomili, že na dobré věci se nezapomíná.

Ruzyňské letiště praská ve švech, regionální vzdušné přístavy zejí prázdnotou. Tomu se říká pragocentrismus! Přitom letištní poplatky se velmi výrazně liší ve prospěch krajských měst. V čem je tedy problém? Samozřejmě že Praha – Ruzyně může nabídnout nejvýhodnější polohu s obrovským zázemím služeb. Zároveň je však nejdražší a z důvodu přetíženosti tam vznikají i zpoždění leteckých spojů. Protože se zřejmě nepodaří najít tržní řešení pro poloprázdná a nevyužitá letiště v Pardubicích, Českých Budějovicích i jinde, začínají politici uvažovat o administrativním řešení. Nízkonákladové aerolinky by totiž nedostaly povolení přistávat v české metropoli, nýbrž v regionech. Nevím, jestli je to dobrý nápad a s vaničkou se nevylévá i dítě. Mohlo by se nám totiž stát, že mnohé letecké společnosti raději fungující spojení zruší než by obsluhovaly město, kam nikdo létat nechce.