Ruzyňské letiště praská ve švech, regionální vzdušné přístavy zejí prázdnotou. Tomu se říká pragocentrismus! Přitom letištní poplatky se velmi výrazně liší ve prospěch krajských měst. V čem je tedy problém? Samozřejmě že Praha – Ruzyně může nabídnout nejvýhodnější polohu s obrovským zázemím služeb. Zároveň je však nejdražší a z důvodu přetíženosti tam vznikají i zpoždění leteckých spojů. Protože se zřejmě nepodaří najít tržní řešení pro poloprázdná a nevyužitá letiště v Pardubicích, Českých Budějovicích i jinde, začínají politici uvažovat o administrativním řešení. Nízkonákladové aerolinky by totiž nedostaly povolení přistávat v české metropoli, nýbrž v regionech. Nevím, jestli je to dobrý nápad a s vaničkou se nevylévá i dítě. Mohlo by se nám totiž stát, že mnohé letecké společnosti raději fungující spojení zruší než by obsluhovaly město, kam nikdo létat nechce.

Žiji sice v malém, ale pěkném městečku v malebném na okraji křivoklátských lesů, rodišti svatého Václava. Když člověk sem přijíždí, dostane se mu informace, že máme v Evropské unii družební partnery, jednoho v Německu a druhého ve Francii. Zřejmě proto se radnice rozhodla vybudovat za domovem důchodců hřiště pro pétangue. Chodím denně okolo, ale ještě jsem nikdy neviděl nikoho, kdo by si tam hrál, ať dospělý nebo dítě. Asi u nás chybí ta pravá cílová skupina. Podobně to bylo v socializmu. Mezi disciplínami ve Sportce se objevily gorodky. Nikdo nevěděl, co to je, natož aby znal pravidla, tím méně, aby potkal člověka, který se jim věnuje. Možná je hráli sovětští lidé, když je krutá zima odřízla od povinností a jiné zábavy. Pétangue a gorodky mají společný ideový základ. Proto mám dojem, že se sice v našem životě hodně změnilo, některé konstanty však mají sloní život.

Dříve platilo, že počasí je ideální téma vhodné k nezávazné konverzaci. Člověk začal o tom, jak je letos hrozná zima, nebo že pořád prší, případně že slunce bylo až příliš, a druhý s tím rád souhlasí. Společně si postěžujete a u srdce je hned líp. Jenže situace se dramaticky změnila. Klima lidi rozděluje jako politika, jedni na změny přísahají, druzí je nevidí. A hned bývá oheň na střeše. Tento rok může být z hlediska vývoje povětrnosti špatný a katastrofický. Ale vinaři hlásí vynikající, ba mimořádně skvělý ročník. Příroda na vinohrady a hrozny zapůsobila tím nejlepším způsobem a someliéři se těší, až se otevřou první letošní lahve. Prostě svět se mění a jen staromilci jsou přesvědčeni, že k horšímu...

Člověk má v životě ochutnat všechno. Jak se praví v bibli: Vše vyzkoušejte, toho dobrého se přidržte! Jako kluk jsem nikdy nepřistoupil na sázku, že nepřekousnu žížalu. Teď jsem dostal nabídku nového pokrmu z červů. Neodmítl jsem a udělal dobře. Přišel mi sáček od firmy WORM UP plný moučných červíků Pražených a kulinářsky dochucených solí a chili. Myslel jsem si, že jídlo z čeledi bezobratlých bude vypadat jako normální pečivo. Totiž že se surovina usuší, umele a patřičně vytvaruje, pak nechá zapéct jako pizza. Jenže pochoutka si na nic nehraje. Skutečně máte na talíři moučného červa, který se však nehýbe, je do bronzova upražený a při skousnutí chroupe. Navíc skvěle chutná a je plný bílkovin. Ne že bych larvy vyměnil za vepřový řízek, hovězí svíčkovou, nebo grilované kuře, ale jako mňamku k televiznímu seriálu, proč ne?

Inovují malé a střední firmy. V korporacích bývá silný byrokratický aparát, jenž se postará o to, aby dobré nápady nešly zavést do praxe, nebo se jejich implementace nekonečně táhla. Tvrdí to místopředseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Ing. Karel Dobeš, a má samozřejmě pravdu. A jak dodává jeho kolegyně Pavla Břečková, inovace je otázka přežití. Proto mohou menší podnikatelé konkurovat gigantům s obrovským kapitálem a dlouhou tradicí. Je zajímavé, že z nedávného průzkumu vyšlo zjištění, podle něhož 44 procent dotázaných nikdy nevyužije v podnikání robotizaci a digitalizaci. Ovšem v praxi se ukazuje, že nějakou formu digitálních technologií už uplatňují téměř všichni. Někdy, zdá se, sama realita překonává naše představy.

Svaz českých spotřebitelů uspořádal průzkum, co si Češi myslí o dvojí kvalitě potravin. Dostal odpovědi, které podle jeho názoru, příliš neodpovídají realitě. Téměř všichni dotázaní jsou totiž přesvědčeni, že zahraniční dodavatelé uplatňují vůči nám dvojí metr: do českých obchodů posílají stejné zboží s nižší kvalitou než prodávají doma. A z toho také vyvozují, že jsme popelnicí Evropy, tedy že se spokojíme s kdejakým šuntem, i když platíme plnou cenu. Podle zjištění odborníků však tato domněnka se příliš nezakládá na pravdě, nebyla potvrzena. Nicméně i kdyby skutečně globální potravinářské, drogistické a další firmy dodávaly do Česka výrobky pochybné kvality, nikdo není povinen je kupovat. Na tuzemském trhu vládne tvrdá konkurence a velmi široká nabídka v celém nabízeném sortimentu. Žádný státní ani jiný orgán nezaručí, že si pořídíme výhodný nákup. Musíme sami použít svůj jazyk a další smyslové orgány, a především svoji hlavu, abychom vybrali to, co nám chutná, co vyhovuje za přiměřenou cenu a zcela ignorovali méně jakostní a předražené produkty. Vsadím se, že zboží, o něž nebude zájem, z pultů brzy zmizí.