Už víme, jak jsme hospodařili v loňském covidovém roce. Hrubý domácí produkt se propadl o 5,6 procenta, což je lepší hodnota, než se předpokládalo zjara minulého roku. Ukázalo se, že restrikce se méně dotkly průmyslových zemí a více států s rozvinutými službami. Jak se bude vyvíjet rok 2021, dokáže odhadnout snad jen vědma z křišťálové koule. Ve hře totiž zůstává příliš mnoho neznámých. Českou republiku jako obrovského exportéra automobilů však nečeká moc světlá budoucnost. Pokud EU přijme nejtvrdší verzi nové emisní normy Euro 7, bude to znamenat konec pístových motorů s vnitřním spalováním. Budoucnost patří zejména eletromobilitě a další alternativní dopravě. Češi a Slováci, kteří také mají velmi silný automotive sektor, budou muset hledat jiné možnosti uplatnění. A to v dnešní době rozhodně nebude lehké.

Za statistiky se člověk dozví mnoho zajímavých věcí. Ale vždy pak záleží na tom, jak si kdo uvedená čísla vysvětlí, jak je pochopí a interpretuje. Zaujala mě zpráva o počtu cizinců v domácí ekonomice. Za poslední desetiletí se jejich počet ztrojnásobil, i když v posledním roce nastal v souvislosti s koronavirem mírný pokles. A v titulku je i nápověď, co si o tom má čtenář myslet. Češi prý přestávají pracovat. Nesvědčí však údaje o něčem jiném? Například o tom, že těžké a hůře placené práce ve stavebnictví i jiných oborech rádi přenecháváme zahraničním pracovníkům. Nebo že můžeme nabídnout cizincům atraktivnější podmínky než mají ve vlastní zemi. O vyhýbání se práci by spíše svědčil nárůst nezaměstnanosti a zvyšující se podíl lidí na podpoře. A to se, jak známo, zatím neděje, i když se zaměstnavatelé musí potýkat s řadou vládních restrikcí a omezením poptávky některých služeb.

Češi trpí komplexem malosti. A proto každá zpráva, že jsme v něčem před giganty, potěší. Teď jsem si s gustem přečetl informaci, že jsme se zařadili do první třicítky zemí v online podnikání. Za námi se octly takové státy jako Itálie nebo Japonsko. Hodnotil se počet uživatelů internetu a vyspělost logistických služeb. Sám vím, jak úspěšně si vede například Zásilkovna, která velmi rychle expanduje nejen v ČR, ale i okolních státech. Už delší dobu je známo, že patříme k nejlepším na světě v užívání bezkontaktních plateb. A našlo by se toho víc, co povzbudí naši národní hrdost. Jak známo, mezi Goliáši není malý David bez šance, jak se píše v Bibli a jak jsme se o tom v historii mnohkrát přesvědčili.

Nový rok pro nás znamená určitý mezník. Mění se číslo v letopočtu a my máme dojem, že tímto okamžikem přichází něco jiného než jsme dosud zažili. Proto si při této příležitosti dáváme různá předsevzetí, abychom skoncovali se starými zlozvyky a osvojili si lepší životní a pracovní návyky. Zároveň tím vyjadřujeme naději, že nás čeká jen to dobré, zvláště pokud dodržíme pravidla, k nimž jsme se zavázali. Změníme životosprávu, budeme pilnější ve svých činnostech, více relaxovat, a tak dále. Přelom roku nám dává silnější motivaci, abychom neopakovali staré chyby a doufáme, že nad námi teď bude svítit šťastná hvězda. Pokud opravdu ve svém snažení vytrváme, jistě se tak stane. Bez ohledu na vnější okolnosti.

Letošní Vánoce jsou, ať se nám to líbí nebo ne, poznamenané koronavirem. Možná, že právě proto je budeme prožívat jinak, intenzívněji. Každá nesnáz dokáže lidi stmelit a táhnout za jeden provaz. Věřím, že se tak stane i tentokrát. A že na tyto svátky jednou budeme vzpomínat jako na ty nejkrásnější. Zcela určitě nám však zůstanou trvale v paměti. Otázka, co si nyní přát od Ježíška, snad bude jednoznačně zodpovězená: Ať pandemie odejde a my můžeme pracovat, podnikat, bavit se, prostě žít bez omezování, podle svých nejlepších schopností a možností, podle našich přání. A ať nám ani současná situace nevezme dobrou náladu a víru, že zase bude líp!

Českým hospodám se sice blýsklo na lepší časy, ale byla to jen taková cena útěchy. Otevřít mohly sotva na pár dní a už vláda zatáhla za ruční brzdu. Omezila provozní dobu do osmé hodiny večerní. Když se část hospodských postavila na zadní a nařízení odmítla akceptovat, přijde zřejmě odplata za neposlušnost. Ministr zdravotnictví hlásí, že opět přejdeme do 4. stupně ohrožení a to znamená, že se dveře opět uzavřou. Na jak dlouho, to nikdo neví. Ale podle dosavadního vývoje to vypadá, že to nebude dřív než proočkovanost obyvatel nebude alespoň třetinová, možná poloviční. Jak bude chutnat pivo po několika měsících abstinence, nedokážu posoudit. Ale vím, jak teď chutná podnikání restauratérům, hoteliérům, majitelům a provozovatelům hospod. Mizerně, protože v podmínkách neustálých změn a nejasné budoucnosti se prostě žije špatně businessu i lidem okolo něj. O štamgastech ani nemluvím. Co by tomu asi řekl Švejk, že nemůže zajít na jedno točené? No že se sejdeme po válce U kalicha. Doufejme, že všichni!