Koronavirus ohrozil globální obchod s květinami. Do váz se vrací květy z luk a polí. Tak tohle je jedna z nejpovzbudivějších zpráv posledních dnů. Nejsem sice proti cizokrajným okrasným rostlinám v našich obchodech, ale mnohem raději se těším z pohledu na prosté luční květy. Taková kopretina je krása sama, i prostá sedmikráska je nádherná, o smetánce nebo rozrazilu ani nemluvě. Čím víc jsme dováželi květiny ze všech koutů světa, tím méně jsme bdali na ty naše. A květnatá louka se v české krajině stala vzácností. Protože intenzívní zemědělská výroba pracuje s agrochemikáliemi, které druhové pestrosti v přírodě nepřejí, louky a pastviny jsou co do pestrosti velmi chudé. A s tím ubývá užitečný hmyz a další prospěšní živočichové. Nejsem proto, aby se zas lány pšenice červenaly vlčím mákem a modraly květy chrpy, ale je třeba hledat vyvážený a ohleduplný přístup k půdě, krajině, celému živému společenstvu, na němž jsme a vždy budeme existenčně závislí.
Evropská unie i český stát hodlají podpořit ekonomiku, aby se rychle uzdravila po prodělané pandemii Covid-19. Nalijí do firem obrovské množství peněz a věří, že pacient bude po nemoci opět chlapík jako dřív. No počkejme si a uvidíme. Mě na tom nejvíc překvapilo, jak snadno se podařilo nalézt tisíce miliard korun, respektive eur. Žil jsem totiž dosud v přesvědčení, že peníze si musím zasloužit poctivou prací. I klasičtí ekonomové mě utvrzovali v tom, že žádný oběd není zadarmo. Protože na kouzla, skutečné zlaťáky vytažené z klobouku, už nevěřím, musím se ptát: Kdo tenhle hodokvas zaplatí? A mám takový nepříjemný pocit, že ti, kteří nás k prostřenému stolu pozvali, to nebudou.
Tak nám Brusel zakázal mentolové cigarety. Prý svádějí děti a mládež ke kouření. O tom bych si dovolil pochybovat, protože k neřestem vedou spíš nuda, pocit nedospělosti, špatné vzory v rodině a společnosti... Vzpomínám si, že jako kluci jsou si balili do toaletního papíru suché (říkali jsme “mocné”) listí - a jak nám to chutnalo! Babička si zapalovala mentolku, když potřebovala na astma trochu protáhnout plíce. Nemyslím si, že zakazování tabákových výrobků s příchutí je tou pravou cestou k nekouření, když si zájemce může koupit náhradu. Přestaneme snad z podobného důvodu vyrábět vaječný koňak nebo rum, protože lidem chutnají víc než vodka? Zakázané ovoce, jak známo, přitahuje pozornost. A Evropská unie jistě také nechce být chápána jako přísný vychovatel, který nám bere to, co máme rádi.
Hodně se diskutuje o tom, zda restriktivní opatření české vlády pro zamezení nákazy koronavirem nebyla příliš. Zda jsme nebyli pilnější a vyděšenější, než bylo nutné. Protože pandemie pomalu pomalu ustupuje, začnou se sčítat škody, odhalovat následky a objeví se mnoho generálů po bitvě. I když Švédové se virům postavili velmi statečně a ekonomiku nedusili, stejně je výrazný pokles HDP nemine. V současném globálním světě jsou všechny státy na sobě tak závislé a spolu tak provázané, že není možné, aby jeden procházel krizí a druhý nikoli. Export/import hraje všude obrovskou roli a omezení jinde ve světě se nás i ostatních bezpochyby dotknou. Ať se nám to líbí nebo ne, plujeme na jedné lodi. Věřme, že se nejmenuje Titanic a i v rozbouřených vodách dokáže udržet správný kurs a nepotopí se.
První máj "ukradli" komunisté Karlu Hynku Máchovi a zamilovaným párům. Ze svátku práce udělali kult, a jeho uctívání se hodnotilo jako projev loajality k panujícímu režimu. Lidé museli do průvodu, mávat vedoucím představitelům strany a vlády na tribuně a teprve pak si dopřát pivo, párek a houpačky (děti). Právě proto, že se z oslav stala vynucovaná povinnost, ztratil 1. květen svou dobrou pověst. Pracující si ho museli „odpracovat“ jako brigádnickou směnu. V současnosti je připomenutí svátku práce otázkou volby. Kdo chce, může, ostatní se věnují tomu, co se jim zlíbí. Jen koronavirus v tomto podivném roce nedovoluje houfně demonstrovat za mír. Nabízí se tak příležitost zamyslet se nad tím, co prvomájové oslavy skutečně znamenají, zda mají význam a proč je jenom tak nehodit za hlavu.
V současné koronavirové krizi, mohlo by se zdát, budeme počítat jen ztráty. Ale přece jsou někteří, co z ní vyjdou jako vítězové. Především do této kategorie patří farmaceutický průmysl. Lidé v panice a obavách, že je třeba zabránit nákaze, vykoupili paralen a podobné léky, které ovšem na viry nijak neúčinkují. Během pár dní života v izolaci sáhli po antidepresívech. Neseženete je, nemají je lékárny ani sklady s farmaky. Zatímco potravinářský průmysl a obchod už stačily doplnit regály s rýží a těstovinami, výrobci prášků stále nestíhají uspokojit příliš vysokou poptávku. Ještě je třeba zmínit alkoholické nápoje, které jdou rovněž na dračku (ne v hospodách, pije se doma), ale v tomto případě byl trh předzásoben. Destiláty se totiž nekazí, vydrží léta a často ještě vyzrají k větší kvalitě. Likérky budou mít letos rovněž mimořádně bohatou sezónu a definitivně se zahojí po aféře s metylalkoholem.
Také se snažíte dobře hospodařit s každou minutou? Je to někdy to jediné, co člověku zbývá k tomu, aby byl stále aktivní, aby stihl využít hodně z toho, co mu život nabízí. A aby rovněž oplácel v tom nejlepším slova smyslu těm, kteří si to zaslouží. Nechci být patetická, a už vůbec ne škarohlíd a remcal, ale stále častěji přemýšlím o tom, jestli to všechno snažení má vůbec cenu. Jestli má smysl podnikat, odvádět daně, být laskavý, vstřícný, zodpovědný člověk. Všechno může rázem pokazit třeba městská hromadná doprava. Bydlím v Praze a z jednoho místa se snažím jezdit víc než 30 let do centra. Škoda, že jsem si nevedla přehled o všech těch zpožděních, která mi znemožnila obchodní schůzku, včasné zahájení nejrůznějších akcí, účast na tiskových konferencích, zmeškání divadelního představení, cestu do zahraničí.
Povědomí o duševním vlastnictví, jeho významu v podnikání i celé ekonomice země, nutnosti je chránit a odpovídajícím způsobem usilovat o výhody, které nabízí, to jsou témata, která ne vždy rezonují ve strategiích firem či organizací. Je to škoda. Proto nejen Úřad průmyslového vlastnictví, ale také například IP mediační centrum Praha, zapsaný ústav, vyvíjí množství aktivit na podporu správného chápání nehmotného majetku a péče o něj. Hovořila jsem o tom s JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., ředitelem centra a špičkovým odborníkem v tomto směru:
Pokračování ...