Před deseti lety začala ve Spojených státech hypotéční krize, která brzy přerostla v celosvětovou ekonomickou krizi a přerušila slibný hospodářský rozvoj i v České republice. S následky se státy vypořádávaly dlouhá léta. Řeklo by se, že alespoň díky tomu přišlo poučení z krizového vývoje a staré chyby se už nebudou opakovat. Ale to je velký omyl. Mnozí ekonomové varují, že situace nazrává k dalším, ještě větším problémům. Dluhy, veřejné i soukromé, totiž od té doby ještě stouply, příčiny se neřešily, pouze odsouvaly. A už tu máme první signály, že český HDP zpomaluje a prognózy ČNB na příští rok jsou více pesimistické. Že by došlo na klasiky marxismu-leninismu, podle nichž v kapitalismu se z podstaty věci hospodářské a sociální nerovnováhy nemohou odstranit? Státy a jejich ekonomiky čeká tedy pouze přechod z jedné krize do druhé? No, nechme se překvapit, odpověď na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Češi si často stěžují, že proti velkým zahraničním společnostem nemohou obstát. Nemají takovou sílu, aby se stali rovnocennými partnery nadnárodních korporací. Aby tuto nevýhodu snížili, sdružují se do asociací, svazů a družstev, tím se jejich vyjednávací pozice posiluje. Jenže teď je v Evropském parlamentu návrh zákona, který společné nakupování zboží zakazuje. Asociace českého tradičního obchodu, která sdružuje na 7000 prodejen, tento zákaz odsuzuje a doporučuje europoslancům, aby hlasovali proti němu. Jak to nakonec dopadne, nelze nyní předvídat. Bohužel však Evropská unie stále víc přestává být společenstvím rovnoprávných partnerů a čím dál okatěji slouží těm, kteří mají nejsilnější lobby.

Svět se mění. Kanada jako první vyspělá země G7 legalizovala rekreační užívání konopí. Naopak velmi tvrdě vystupuje proti kouření tabákových výrobků. Zapálit si jointa marihuany tedy půjde bez problémů, s cigaretou se kuřák na veřejných místech se zlou potáže. Chápání, co je škodlivé a co prospěšné, se ve společnosti mění. Tabák byl zpočátku brán jako lék, později jako „mužská záležitost“, aby nakonec skončil na černé listině drog, kterou jsou tolerovány pouze ve velmi omezené míře a především z ekonomických důvodů (spotřební daň tvoří podstatnou část rozpočtových příjmů). Na konopí panuje celá škála názorů od vysloveně negaativních až po schvalující a doporučující. Nepochybně má silné léčebné účinky a může úspěšně konkurovat chemickým farmakům. Ale právě pro tyto mimořádné vlastnosti by se nemělo by zneužívat jako univerzálné prostředek proti stresu podobně jako alkohol.

Pořádek musí být, jinak by vojáci lezli na Karláku po stromech jako opice. To platilo a platí dodnes. A nad dodržováním disciplíny bdí úřady. Finanční správa si své povinnosti vzala natolik k srdci, že se rozhodla lustrovat i svatební hostiny. Kdo na nich byl, kolik toho snědl, a především, byly-li splněny veškeré povinnosti vůči státní pokladně. Zpovídat se měli novomanželé. Jenže věc se provalila, ukázala se jako přílišné zasahování do soukromí, a díky médiím máme na světě pěkný skandál. Jen se divím, že se nad praktiky byrokratů v dnešní době ještě někdo pozastavuje. Vždyť je jich už tolik a všude kolem nás, že se v tom nevyznají vykonatelé práva ani zákonodárci. Při vyhlašování soutěže Absurdita roku vždy člověk žasne, co všechno lze vymyslet na svobodného občana a co všechno v naší zemi úředníkům projde. Ale že není nic nového pod sluncem, nám napovídá výše uvedený volný citát z nesrtelného Haškova románu o Dobrém vojáku Švejkovi.

O Československu se mluvilo jako o Absurdistánu. Pravda, bylo to v dobách reálného socializmu, kdy mnoho věcí bylo postaveno na hlavu. Jenže absurdity, jež nám vymýšlejí úředníci, politici, zástupci lidu, pokračují i v nových časech. K těm, jež se běžně dotýkají každého občana, jsou zavřené obchody o svátcích. Aby se v tom chytrák vyznal: Bude na sv. Václava možné nakoupit? A kde? Zákaz prodeje totiž neplatí o všech státních svátcích a také ne pro všechny subjekty. I když tento hlavolam musí zákazník luštit několik let, stále nemá jasno. A tam nahoře taky ne. Zatímco lidovci by chtěli rozšířit embargo na všechny svátky a možná i na neděle, pravicové strany chtějí dopřát firmám a lidem co největší volnost a neomezovat prodejní dobu zákonem. Pravda jistě zvítězí, jen ještě nevíme, či!

Stavební právo v České republice je na straně těch, kteří nechtějí stavět. Komu může potenciálně vadit budoucí objekt, dokáže jakoukoli novou realizaci zpomalit, či dokonce úplně zastavit. Zejména infrastrukturní stavby mají tu smůlu, že vždy se střetávají se zájmy ohrožených druhů zvířat a rostlin, a jejich obhájci mají v podstatě u soudu právo veta. Proto můžeme považovat za malý zázrak, že i u nás přibývají další kilometry silnic, budovy a různé technologické objekty. Sice velmi pomalu, v méně než nutném rozsahu, ale přece. Situace by se však mohla zlepšit. Novela stavebního zákona, kterou připravuje MMR ČR, má po legislativní stránce přípravu staveb zjednodušit. Věřme, že pak zájmy lidí budou mít stejnou váhu jako právo syslů nebo konvalinek vegetovat kdekoli. A že rozumný kompromis se bude hledat snáz než dosud.