Zdraví přírody a zdraví člověka ovlivňuje zásadním způsobem, jak na polích hospodaříme a jak se stravujeme. A protože zdaleka vše není v pořádku, rozhodla se Evropská unie zavést do systému určitý pořádek. Inspirovala se Francií, kde už delší dobu existuje tzv. Nutri-score. Potraviny nesou označení, jakou ekologickou stopu zanechávají a do jaké míry jsou nebo nejsou prospěšné zdravému životnímu stylu. Do budoucna se nové značení, takový semafor, objeví na všech potravinách. Například ty s označením A budou velmi doporučované, s „déčkem“ už bychom měli nakládat velmi opatrně. I když tyto informace zlepší spotřebitelům přehled o tom, čemu dávat přednost a čemu se spíše vyhnout, nepřestanou platit zlatá pravidla pro zdravou výživu: Nutná je její pestrost a vyváženost. A především nejen kvalita, ale i kvantita přijímaného jídla rozhodují o tom, zda budeme ve figuře nebo se cítit nekomfortně a pociťovat zdravotní potíže.

Začnu svoji glosu otázkou: Jestlipak víte, která je nejdůležitější součást moderního automobilu? Ne, není to motor, převodovka ani volant. Je jím čip. Který, to mi poněkud uniká, nicméně kvůli němu stojí výroba vozidel po celém světě. Ztráty se počítají v tisících miliard korun, a to ještě nelze dohlédnout světla na konci tunelu. Naše „malá“ škodovka zastaví výrobu na týden, ostatní automobilky jsou na tom podobně, ne-li hůře. A proč chybí čipy, tedy nepostradatelná součást elektronických systémů vozu? Prý za to zas může covid a další překážky. Člověka napadá, že tohle v kapitalizmu není samo sebou a že za tím musí být nějaký záměr. Nedivte se, aut přibývá tolik, že už se ani nevejdou na silnice a víc stojí v kolonách a zácpách než jedou. A ta uhlíková stopa, škoda slov! Někdo upíná své naděje k elektromobilům. Možná, že opravdu ekologii vylepší, zvláště když jejich rozšířením a masivním používáním dojde k blackoutu a nebude pak fungovat vůbec nic.

Zelená energie prý dostala ránu. V Německu totiž letos museli opět sáhnout ke spalování uhlí, protože větrné elektrárny nemohly dodat potřebné množství energie do sítě. Smutné číslo 27 představuje procento elektřiny z tepelných elektráren, tedy nejvyšší podíl z energetického mixu. Loni, kdy foukalo dostatečně, vítězily lopatky větrných elektráren. Ještě štěstí, že si naši severní sousedé nechali uhlí v rezervě, protože jinak by odsávali elektriku od nás a výpadky by nás neminuly. Co se bude dít, až bude odstaveno i jádro, si každý dokáže domyslet. Obnovitelné zdroje jsou sice IN, ale jejich slabinou je nevyrovnanost a nespolehlivost. EU tlačí na elektrifikaci individuální osobní dopravy, ale až dojde elektromobilům „šťáva“, bude šlapat jen na bicyklech a nebo prostě sedět doma. No, nechme se překvapit.

Sbíral jsem jako kluk nálepky z krabiček zápalek. Na nálepkách byla různá sdělení, z nichž mi uvízlo v paměti toto: „Až dosloužím, chci do sběru!“ Motivovalo ke sbírání druhotných surovin, mezi nimiž nejdůležitější byly starý papír, železo a barevné kovy. Vzpomínám, že za kilo novin a časopisů jsem dostal 20 haléřů, za železo pět. V současnosti, kdy enormně vzrostla poptávka po těchto komoditách, se platí za železný šrot pětikoruna. To představuje nominálně stonásobný cenový růst. Prožil jsem časy, kdy se ve sběru pořádaly soutěže, i nedávnou dobu, kdy o tyto materiály prakticky nebyl zájem a lidem se nevyplatilo vůbec se namáhat. Nyní s covidem se situace otočila. Zájem prudce stoupl. Pokládám to za dobrou zprávu, neboť z „odpadu“ se stala žádaná surovina a lidé mají motivaci uklízet a recyklovat.

Ceny výrobků letí nahoru a my už víme, kdo za to může: koronavirus. Řezané květiny nikdy nebyly tak drahé jako dnes. Poptávka totiž silně převýšila nabídku, restriktivní opatření snížilo produkci i možnosti rychlé přepravy. Průmyslové zboží rovněž zdražuje a nebo bude chybět na vánočním trhu. Čínské přístavy totiž měly omezený propvoz, případně zůstaly dlouho uzavřeny, nyní nezvládají nápor. Opět kvůli tomu, že "zaúřadoval" covid. Restaurace a jídelny se snaží dohnat výpadek tržeb z doby, kdy musely mít zavřeno nebo prodávat jen přes okénko. A projevuje se dominový efekt. Ceny stoupají také u výrobků a služeb, které zdánlivě zústaly ušetřeny. Pokud se ze zdravotní krize nakonec dostaneme, porostou ceny vstupů a energií o to víc, protože oživení podpoří další zdražování. S tím se dá smířit, jen když už konečně budeme moci pracovat a žít bez omezování.

Tak už v naší obci se zase flastruje. Krajská silnice č. 260 je záplatovanější než žebrákův kabát a teď ji cestáři znovu opravují. Nemám nic proti takovým opravám, ale musí být provedeny kvalitně. V sousedním Německu nepoznáte, jestli jedete po fungl nové nebo vyspravované silnici. U nás se z díry udělá hrb, takže z vás jízda málem vytluče duši. A důvod? Technologie používáme jako ve vyspělých zemích, ale peněz se nedostává. A tak se to flikuje jen do příštího roku, hlavně že to přijde levně. Mluvil jsem s cestářem z firmy Silnice LK, proč to u nás vypadá tak špatně. Prozradil mi hlavní důvod – finance – a dodal, že je taková práce vůbec nebaví. A motoristy to nebaví o to víc. Že tím trpí nejen oni, ale i jejich dopravní prostředky, je jasné. Politické strany teď před volbami vyhlašují různé programy, ale na naše komunikace zas zapomněly. A přitom by stačilo jen dohlédnout na to, aby finanční prostředky na opravu a stavbu silnic byly vynakládány efektivně. Opravy nakonec vyjdou dráž než nový koberec. A je třeba také kontrolovat odvedenou práci, ne nad fušeřinou zavírat oči. Když se však nikdo veřejně neozve, politici o problému „nevědí“ a my budeme jezdit po mizerných vozovkách ještě půl století po 11. listopadu 1989.