Komunální volby klepou na dveře v době, kdy lidé nevědí, co je čeká v zimě. V takové nejistotě, respektive v očekávání špatných a ještě horších časů, se špatně kandiduje. Ve volebních programech sice strany a sdružení mohou slibovat, co udělají, co zlepší v chodu měst a obcí, ale voliči tuší, že hlavní slovo bude mít aktuální energetická a ekonomická situace. Co je například platné, že se vybuduje nové veřejné osvětlení, když ho z úsporných důvodů nebudeme moci používat? Jak naplánovat investice, když stavební materiály zdražují z měsíce na měsíc o desítky procent a městská pokladna bude mít jen omezené finanční prostředky? Ti chytřejší raději toho moc neslibují, ale upozorňují na pozitiva, kterých jejich místo pro život v uplynulém volebním období dosáhlo. V každém případě zvolit si v této těžké době schopné a odpovědné manažery na radnici považuji za nutnost. To můžeme přece sami bez ohledu na vnější okolnosti dobře ovlivnit!

Už od mala z pohádky víme, že sůl je nad zlato. A teď začínáme chápat, že existuje něco ještě dražšího. Ano, mám na mysli energie. Asociace hotelů a restaurací ČR zveřejnila, že zálohy na elektřinu se některým hoteliérům a hospodským zvedají z roku na rok až na desetinásobek. Některé firmy už omezují nebo zastavují energeticky náročné provozy, všichni pak uvažují nad tím, jak budou s tak vysokými vstupními náklady schopni fungovat. Tady už nejde jen o to obléknout si v zimě další svetr a stáhnout topení o tři čtyři stupně. A na nejhorší scénáře nechtějí podnikatelé ani pomyslet, totiž že elektrický proud nebo zemní plyn budou jen na příděl v nedostatečném množství, případně nebudou vůbec. Ani sebelepší manažer teď sám mnoho nezmůže. Kritickou situaci musí řešit ti, kteří k tomu dostali kompetence – česká vláda. Musí přinést nejen účinné, ale i rychlé opatření. Protože pro mnohé firmy by za pár týdnů mohlo být pozdě.

V současné ekonomické situaci je o dobré zprávy nouze. A přitom by byly tak potřeba! Ze všech stran se na nás valí informace o tom, co zase zdražilo a na co se ještě můžeme „těšit“ na podzim a v zimě. Každý počítá, jak vyjde s domácím či firemním rozpočtem, kde si bude muset utáhnout opasek a čeho se zříci, případně jaké investice odložit o rok, o dva, na neurčito. Čtenář novin, posluchač rozhlasu a divák televize může nabýt dojmu, že pracovníci v médiích mají sado-maso sklony a že sdělovat co nejhorší zprávy jim dělá potěšení, trumfují se, kdo namaluje truchlivější prognózu, kdo vylíčí ještě černější budoucnost. Naštěstí se občas objeví i něco, co obyčejnému člověku, podnikateli či manažerovi, na chvíli uleví. Zřejmě jedinou radost teď dostáváme u čerpacích stanic, kde benzin a nafta už několikátý týden zlevňují. A podle analytiků trend bude pokračovat. Vím, že vyhráno tím zdaleka nemáme. Ale vzpomeňme na přísloví, že nemusí pršet, jen když kape.

Svět se dostal do bezprecedentní situace. Kdo by před rokem řekl, že Evropská unie bude firmám a lidem nakazovat, jak si mají zatopit. Kolik stupňů Celsia bude v pořádku, kolik ne a kdy si budou teplomilní hříšníci koledovat o trest. Vracíme se tak do časů direktivní ekonomiky, do dob, kdy strana a vláda nařizovala, co kdo smí a nesmí. V kapitalizmu přece měla místo nařízení a zákazů usměrňovat chování společnosti neviditelná ruka trhu. Jenže ani ta, jak se ukazuje, nezískala plnou důvěru vedení. Ano, zemního plynu, elektřiny i dalších energií se nebude dostávat, ale s jeho kritickým nedostatkem roste jejich cena. Kdo tedy bude moci příští zimu topit „pánu Bohu do oken“? Myslím si, že skoro nikdo. Omezovat se ve spotřebě a snižovat náklady se stane nutností, pokud mají firmy a domácnosti přežít krizové období. Tento ekonomický zákon bude nad všechny evropské direktivy, které se podle mého názoru ukáží jako zcela zbytečné.

Ztratili práci, smysl života, začali pít nebo nadměrně brát antidepresiva a předčasně zemřeli. V USA dospěli vědci k závažnému poznání. V posledních dekádách čekala předčasná smrt na 600 tisíc lidí, uvádějí zprávy na Seznam.cz. Týká se bílých Američanů bez vysokoškolského vzdělání, kteří nenašli odpovídající uplatnění na pracovním trhu. Byli z něj vytlačeni roboty, umělou inteligencí, digitálními technologiemi. A nebo se jejich pracovní pozice odstěhovaly do regionů s nízkými mzdovými náklady. Nám Čechům zatím toto nebezpečí nehrozí. Domácí ekonomika stále poptává mnoho talentů, a to z řad především technických profesí. Uplatnění v České republice najde každý, kdo chce a má potřebné kvalifikační schopnosti. Nezaměstnanost se u nás dlouhodobě pohybuje na velmi nízkých hodnotách. Věřím, že s vyspělými technologiemi z USA si nedovezeme i smrt ze zoufalství. Přece jen naše nátura je odolnější, prostě jiná. Nejsme zvyklí se jen tak lehce vzdávat, ačkoli i v českých zemích spotřeba léků stoupá a alkoholických nápojů je na dost vysoké úrovni.

Vláda se rozhodla podpořit zaměstnanost. Chce dostat do práce ty, pro něž je dosud pracovat nevýhodné, respektive je výhodnější uchýlit se do „šedé zóny“. Nabídne firmám možnost platit nižší pojistné odvody za seniory i za zkrácené pracovní úvazky. Pokládám to za velmi dobrý nápad. Na první pohled tím sice pokladna přijde o miliardy. Ale jen o ty hypotetické. Ve skutečnosti bude zapojeno více lidí v pracovním procesu, poroste HDP a tedy stát bude inkasovat víc. A spousta lidí pod hranicí životního minima si vylepší sociální postavení, takže už nebude žádat o dávky. A pochopitelně poroste i spokojenost obyvatel ze slabších sociálních skupin, což rozkvětu společnosti prospívá. Uvidíme, kolik zaměstnavatelů a zaměstnanců na nabídku kývne a jaký efekt to nakonec přinese. Jen mne napadá, že to mohlo přijít mnohem mnohem dřív.