Stále patříme ke sklářským velmocem. I když skleněné výrobky milujeme, jde devět z deseti na export. Obor zasáhla finanční krize před deseti lety, ale opět zvedl hlavu a je úspěšný. Vyrovnal se rovněž s levnou asijskou produkcí stejně jako záplavou plastů. Dokonce se zdá, že tradiční materiály získávají stále víc na oblibě, zatímco výrobky z ropy jsou v defenzívě. Umu českých sklářů dokáže málokdo doma konkurovat. Ani tuzemské automobilky ne. Snad jenom pěstitelé marihuany a vařiči extáze a dalších drog na tom mohou být s prodejem svého zboží do zahraničí lépe. Ale v těchto nelegálních aktivitách hraje prim organizovaný zločin, skládající se především z cizích státních příslušníků.

Velmi zajímavý test nejprodávanějšího ovoce na českém trhu provedla a zveřejnila MF Dnes. Vybrala 18 druhů jablek u největších prodejců a zkoumala jak chemické tak senzorické vlastnosti. Celkem logicky nenašel TEST Dnes žádné zbytky pesticidů u bioproduktů. Nejchutnější a nejhezčí jablko dodal do obchodu pěstitel z Polska. Jeho odrůda Šampion ale obsahovala i největší počet chemických ochranných látek – šestnáct a jejich koncentrace dosáhla až 16 procent povoleného podílu. Tedy asi třikrát více než je u nás běžný standard. Rodiče možná bude zajímat, že až na bioprodukty žádný z dalších testovaných výpěstků nelze použít k výrobě dětské výživy. Ze srovnání vyplývá, že není zlato vše co se třpytí. Ty nejchutnější a nejkrásnější plody obsahovaly i nejvíc chemie, což asi žádného milovníka ovoce nepotěší.

Kdo nakupuje potraviny v nadnárodních obchodních řetezcích, dobře ví, že musí dobře vybírat, aby získal kvalitu za rozumnou cenu. Zatímco cenovka u nabízeného zboží bývá zpravidla na první pohled jasná, hodnota výrobku je skrytá. Hypermarkety sice tvrdí, že nic, co prodávají, není špatné, ale můžete se na jejich sliby opravdu spolehnout. Zákazník často věří určité značce, zemi původu, prověřenému dodavateli, ale na všech obalech takové označení nenajde. U tzv. privátních značek bývá uvedeno jen jméno obchodu, jenž si nechal zboží pro sebe vyrobit. Ministerstvo zemědělství chce tuto praxi změnit a připravuje zákon, podle něhož musí nést každá potravina i označení, kdo ji vyprodukoval. Proč ne, taková informace rozhodně má svou cenu pro toho, kdo chce např. nakoupit hezky česky. Dosud je totiž běžnou praxí, že stejnou privátní značku jednou vyrobí tam, podruhé jinde, a kvalita? Co si budeme povídat...Pavel Kačer

Maso by mělo zmizet z jídelníčku, domnívají se mnozí ekologové. Platí to už nejen o lidské, ale i zvířecí potravě. Dvě mladé „zelené“ podnikatelky z Mnichova začaly nabízet bezmasé konzervy pro psy se značkou VegDog. Podle jejich názoru je prý možné, dokonce žádoucí, šelmu odnaučit vrozeným pudům. Nevím, co na to ochránci zvířat. Nebudou takové psí žrádlo považovat za týrání? Uvidíme! Ale vím, že veganské konzervy zapadají do vzmáhajícího se hnutí v celém světě, které požaduje, abychom se vzdali zabíjení zvířat na jatkách i na kožešinových farmách. Když jsem si přečetl zprávu o novém bezmasém výrobku pro psy, vzpomenul jsem si na starou anekdotu, trochu politicky nekorektní: Sedlák učil koně nežrat. A když se to jeho kobyla konečně naučila, tak mu chcípla...

Před deseti lety začala ve Spojených státech hypotéční krize, která brzy přerostla v celosvětovou ekonomickou krizi a přerušila slibný hospodářský rozvoj i v České republice. S následky se státy vypořádávaly dlouhá léta. Řeklo by se, že alespoň díky tomu přišlo poučení z krizového vývoje a staré chyby se už nebudou opakovat. Ale to je velký omyl. Mnozí ekonomové varují, že situace nazrává k dalším, ještě větším problémům. Dluhy, veřejné i soukromé, totiž od té doby ještě stouply, příčiny se neřešily, pouze odsouvaly. A už tu máme první signály, že český HDP zpomaluje a prognózy ČNB na příští rok jsou více pesimistické. Že by došlo na klasiky marxismu-leninismu, podle nichž v kapitalismu se z podstaty věci hospodářské a sociální nerovnováhy nemohou odstranit? Státy a jejich ekonomiky čeká tedy pouze přechod z jedné krize do druhé? No, nechme se překvapit, odpověď na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Češi si často stěžují, že proti velkým zahraničním společnostem nemohou obstát. Nemají takovou sílu, aby se stali rovnocennými partnery nadnárodních korporací. Aby tuto nevýhodu snížili, sdružují se do asociací, svazů a družstev, tím se jejich vyjednávací pozice posiluje. Jenže teď je v Evropském parlamentu návrh zákona, který společné nakupování zboží zakazuje. Asociace českého tradičního obchodu, která sdružuje na 7000 prodejen, tento zákaz odsuzuje a doporučuje europoslancům, aby hlasovali proti němu. Jak to nakonec dopadne, nelze nyní předvídat. Bohužel však Evropská unie stále víc přestává být společenstvím rovnoprávných partnerů a čím dál okatěji slouží těm, kteří mají nejsilnější lobby.