Podnikatelům nastaly horší časy. Česká národní banka jim zdražila peníze. Získat úvěr tedy je méně snadné a zejména dražší. S růstem úrokových sazeb se nadechla i koruna a posílila vůči ostatním měnám. To také není dobrá zpráva pro naše exportéry. Když k tomu připočteme stálý růst nákladů včetně mzdových a nedostupnost pracovní síly, není zaměstnavatelům co závidět. I když konec pandemie a vládních restrikcí je na dohled, moc optimismu to nepřináší. Na druhou stranu se lépe bude žít střádalům. Jestliže ještě před rokem dvěma hrozilo, že za úspory budou ještě bankám platit, teď sklízejí slušný výnos. Každá mince má totiž dvě strany. Někdo si proto mne ruce a jiný naříká, to už tak nejen v ekonomice chodí. A vyhraje ten, kdo se dokáže přizpůsobit a z každé situace vytěžit. Ostatně neříká se tomu darwinismus?

S drastickým zvýšením cen elektrického proudu a plynu v posledních týdnech a měsících úměrně rostly i ceny energeticky náročných výrobků. Mezi nimi se na předním místě nacházejí strojená hnojiva. Zemědělci se s rostoucími vstupy musí nějak vyrovnat. Zdražovat svou produkci mohou jen tolik, co jim dovolí konkurenční trh. Proto čeští pěstitelé vymýšlejí, jak zefektivnit výživu rostlin. A řešení je tady. Dodavatelé jim nabízejí techniku na přesné dávkování hnojiv. Ale i další systémy využívající digitální technologie v polním hospodářství. Tím může klesnout dávkování živin na hektar, aniž by došlo k poklesu výnosů plodin. Pokládám to za skvělou zprávu, protože méně chemie ocení půda i přírodní prostředí vůbec, sníží se i množství reziduí v krmivech a potravinách. Jak známo, nouze naučila Dalibora housti a zřejmě přiměje zemědělství být ekologičtější a zdravější pro nás všechny.

Podle zprávy z tisku ukončí mladoboleslavská Škoda-Auto výrobu motorů s vnitřním spalováním v roce 2035. Možná se nám to zdá jako vzdálená budoucnost, ale třináct let uteče jak voda. Co bude potom, se neví, protože elektromobilita přes masivní státní podporu stále nemůže nabrat ten správný rozlet. Pro naši zemi, automotive zaslíbenou, by to byl katastrofální scénář. Buď se podaří výrobu transformovat, nebo přijdeme o statisíce pracovních míst, kladnou bilanci exportu a růst HDP. Naštěstí věda a výzkum hledají nová paliva a pohonné jednotky s téměř nulovými emisemi. Technologie zítřka mohou dát autům na benzín a naftu, případně na plyn a vodík, druhou šanci. Pokud by se tak nestalo, hrozí nejen těžký zásah do české i slovenské ekonomiky, ale rovněž kolaps přepravy osob a hlavně zboží. Sotva si lze představit, že by taková kvanta materiálu a výrobků byla dopravována na dlouhé vzdálenosti elektrickými kamiony za běžných, natož v obtížných, například mrazivých, podmínek.

Na tento rok asi nebudeme vzpomínat v dobrém. Především proto, že ho zcela ovládla pandemie. Lidé a ekonomika si v létě ani nestačili od covidu oddechnout a trochu se vzpamatovat, už přicházela další vlna. A v závěru raketově vylétly vzhůru ceny energií, ale i surovin, materiálů a dalších vstupů. Byl to rok zkoušek, ale také naděje. Česká republika se nezlomila a přestála, věřím že to nejhorší má za sebou. Proto můžeme vyhlížet příští rok s umírněným optimizmem. Získali jsme sebedůvěru a víru, že jen na nás záleží, nikoli na ostatních. Zkušenosti, které přenášíme do roku 2022, jsme získali draze, avšak berme je jako ten nejcennější vklad do dalšího života, dalšího podnikání. Vždyť pravou hodnotu má to, co jsme si tvrdě vybojovali.

Dříve trápilo vlekaře jen počasí. Teď jsou na tom hůř. Musí se navíc vyrovnat s omezeními v souvislosti s nepříznivou epidemickou situací. Zatímco podnikatelé musí plánovat a rozhodovat se s předstihem, totéž i hosté horských chat a milovníci zimních sportů, vláda vydává rozhodnutí ze dne na den a šmahem ruší předešlé sliby. Nikdo teď neví, zda vůbec dovolí lidem odjet do Krkonoš, Orlických hor, na Šumavu, do Jeseníků, Beskyd… a trávit tam společně vánoční svátky. Za takových podmínek, kdy vzniká mnoho neznámých a ubývá jistot, se vlastně ani úspěšně podnikat nedá. Avšak kdo odepíše celou zimní sezonu, odepíše značné investice, ten už se té další nemusí dožít. Co za této složité situace lidem poradit? Mít v rozhodování šťastnou ruku, nepropadat panice a věřit, že na to nejhorší nedojde.

Bezemisní ekonomika, trvale udržitelný rozvoj, zeslabování uhlíkové stopy – to jsou trendy současného podnikání. Dnes už sotva najdete firmu, která by se k těmto ekologickým hodnotám, k udržování a zlepšování přírodního prostředí nehlásila. Jenže někdy se zůstává u slov a k opravdovým činům vede dlouhá cesta. Připomenul jsem si to znovu, když jsem chtěl pracovat s barvami ve spreji. Náplň měly ještě poloviční, ale tlačný plyn už unikl. Prostě bombičky nestříkaly a nezbylo než je odložit do odpadu. Podobně se rozčílím u čistění zubů. Chci vymáčknout pastu, ale z tuby jsou ven jen bubliny. Obal se tváří velkoryse, obsah se smrsknul na polovic. A podobných příkladů zná každý jistě víc. Lidé si jsou vědomi, že se musí chovat ohleduplně k matce Zemi, ale musí k tomu mít podmínky. Když jsou kontejnery na tříděný odpad přeplněny a plasty, lahve a papír se povalují všude okolo, není to motivační. Je to k vzteku.