Mimořádná situace vyžaduje mimořádné činy. Hrozí nám, že zůstaneme bez plynu a s omezenými dodávkami ropy. Jsme na to připraveni? Na tuto otázku si musí každý odpovědět sám. Ať už je politik, manažer, podnikatel nebo prostý člen domácnosti. Avšak jedno už je téměř jisté: Zvýšit úspory a hledat alternativy a rezervy – takový bude trend příštích dnů. Stáhnout topení o dva tři stupně – no prosím, to se dá udělat a vydržet. Nakonec otužování prospěje i našemu zdraví. Ale jak se obejít v ekonomice bez dostatku energií? Budeme se vracet zpět k uhlí, kterého máme v České republice přece jen ještě slušné zásoby? A využívat bioplyn, bionaftu, vítr a vodu k pohonu strojů a rozsvícení domovů? Ano, směr dalšího vývoje to je jistě správný, ale přejít na alternativní paliva za dne na den prostě není možné. Vyžádá si to čas a nemalé investice. A také tlak na nás všechny, na pružnost rozhodování, zdravý úsudek, ochotu přijmout částečné nepohodlí a omezení spotřeby. Zvláště mladším generacím, které se narodily a dospěly v relativním blahobytu, byla nachystána zkouška „dospělosti“. Věřím, že ji složí se ctí.

Konflikt na Ukrajině přináší nejen vojenské, politické a humanitární důsledky, projevuje se i v ekonomice. Pocítila to už Škoda Auto, jíž chybí potřebné díly z ukrajinských závodů a musela přerušit výrobu. Stále hlasitěji se rovněž hovoří o odkladu Green Dealu. Aby Evropa snížila závislost na dovážených energetických zdrojích, přijdou dočasně ke cti i domácí uhelné a jaderné elektrárny. Německo, které mělo letos ukončit provoz posledních tří, uvažuje o tom, že je zatím ponechá v činnosti. Věřím, že se investoři znovu obrátí k jádru čelem a projekty zafinancují. Česká republika moc dobře ví, že bez Temelína, Dukovan a jejich rozšíření se neobejde a že bez těchto zdrojů nemůže výrazně snižovat emise. Pochopitelně že stejně naléhavě potřebuje rozvíjet také alternativní energie ať už z větru, slunce nebo vody a zefektivňovat jejich využití. V současnosti lze těžko odhadnout, co se bude dít dál, ale jedno je jisté: vlastních surovinových a energetických zdrojů si teď budeme považovat dvojnásob.

Podnikatelům nastaly horší časy. Česká národní banka jim zdražila peníze. Získat úvěr tedy je méně snadné a zejména dražší. S růstem úrokových sazeb se nadechla i koruna a posílila vůči ostatním měnám. To také není dobrá zpráva pro naše exportéry. Když k tomu připočteme stálý růst nákladů včetně mzdových a nedostupnost pracovní síly, není zaměstnavatelům co závidět. I když konec pandemie a vládních restrikcí je na dohled, moc optimismu to nepřináší. Na druhou stranu se lépe bude žít střádalům. Jestliže ještě před rokem dvěma hrozilo, že za úspory budou ještě bankám platit, teď sklízejí slušný výnos. Každá mince má totiž dvě strany. Někdo si proto mne ruce a jiný naříká, to už tak nejen v ekonomice chodí. A vyhraje ten, kdo se dokáže přizpůsobit a z každé situace vytěžit. Ostatně neříká se tomu darwinismus?

S drastickým zvýšením cen elektrického proudu a plynu v posledních týdnech a měsících úměrně rostly i ceny energeticky náročných výrobků. Mezi nimi se na předním místě nacházejí strojená hnojiva. Zemědělci se s rostoucími vstupy musí nějak vyrovnat. Zdražovat svou produkci mohou jen tolik, co jim dovolí konkurenční trh. Proto čeští pěstitelé vymýšlejí, jak zefektivnit výživu rostlin. A řešení je tady. Dodavatelé jim nabízejí techniku na přesné dávkování hnojiv. Ale i další systémy využívající digitální technologie v polním hospodářství. Tím může klesnout dávkování živin na hektar, aniž by došlo k poklesu výnosů plodin. Pokládám to za skvělou zprávu, protože méně chemie ocení půda i přírodní prostředí vůbec, sníží se i množství reziduí v krmivech a potravinách. Jak známo, nouze naučila Dalibora housti a zřejmě přiměje zemědělství být ekologičtější a zdravější pro nás všechny.

Podle zprávy z tisku ukončí mladoboleslavská Škoda-Auto výrobu motorů s vnitřním spalováním v roce 2035. Možná se nám to zdá jako vzdálená budoucnost, ale třináct let uteče jak voda. Co bude potom, se neví, protože elektromobilita přes masivní státní podporu stále nemůže nabrat ten správný rozlet. Pro naši zemi, automotive zaslíbenou, by to byl katastrofální scénář. Buď se podaří výrobu transformovat, nebo přijdeme o statisíce pracovních míst, kladnou bilanci exportu a růst HDP. Naštěstí věda a výzkum hledají nová paliva a pohonné jednotky s téměř nulovými emisemi. Technologie zítřka mohou dát autům na benzín a naftu, případně na plyn a vodík, druhou šanci. Pokud by se tak nestalo, hrozí nejen těžký zásah do české i slovenské ekonomiky, ale rovněž kolaps přepravy osob a hlavně zboží. Sotva si lze představit, že by taková kvanta materiálu a výrobků byla dopravována na dlouhé vzdálenosti elektrickými kamiony za běžných, natož v obtížných, například mrazivých, podmínek.

Na tento rok asi nebudeme vzpomínat v dobrém. Především proto, že ho zcela ovládla pandemie. Lidé a ekonomika si v létě ani nestačili od covidu oddechnout a trochu se vzpamatovat, už přicházela další vlna. A v závěru raketově vylétly vzhůru ceny energií, ale i surovin, materiálů a dalších vstupů. Byl to rok zkoušek, ale také naděje. Česká republika se nezlomila a přestála, věřím že to nejhorší má za sebou. Proto můžeme vyhlížet příští rok s umírněným optimizmem. Získali jsme sebedůvěru a víru, že jen na nás záleží, nikoli na ostatních. Zkušenosti, které přenášíme do roku 2022, jsme získali draze, avšak berme je jako ten nejcennější vklad do dalšího života, dalšího podnikání. Vždyť pravou hodnotu má to, co jsme si tvrdě vybojovali.