Nedávno jsem navštívil domov důchodců v malém východočeském městě. Správně řečeno, moderní dům pro seniory s pečovatelskou službou, s patřičným zázemím, se vším možným komfortem a s dlouhou čekací listinou. Staří lidé si tam užívají chvíle zasloužilého odpočinku. Jen si říkám, jestli té péče není někdy až příliš. Dříve tam obyvatelé měli v pokoji kuchyňský kout, kde si mohli uvařit teplý oběd i večeři. Po reorganizaci už samostatné kuchyňky být nemohou, vaří se centrálně a jí společně. Mnohým to takhle vyhovuje a jsou za to vděčni. Ale mnoho seniorů má dlouhou chvíli a celý den nevědí, co dělat. Mohou na vycházku, mohou se bavit se svými sousedy, sledovat televizi a nebo vyrábět upomínkové předměty v kroužku šikovných rukou. Líbí se mi, že je o penzisty i na venkově dobře postaráno. Ale nelíbí se mi, když se z nich dělají osoby neschopné se o sebe starat a odkázané na cizí pomoc. Většinou ani tihle lidé takoví nejsou a přílišná péče jim nevyhovuje. Pavel Kačer

Že je důchodový účet už léta v mínusu, chybí každoročně desítky miliard korun, to není třeba zdůrazňovat. Vznikla komise, která pracovala řadu měsíců a na závěr své činnosti navrhla určitá řešení, nicméně dluh narůstá dál. I bez komise je zřejmé, že na rostoucí počet penzistů se musí sehnat více peněz. Nezíská je žádná další komise, ty se prostě na schůzích nevysedí. Řeklo by se, že stát, který potřebuje větší příjmy, si začne podniky a podnikatele, prostě ty, co mu snášejí „zlatá vejce“, víc hýčkat. Místo toho se znovu mluví o zvýšení daňové zátěže, o potřebě opět zavést stotisícový kapitálový vklad pro vznik s.r.o., ve hře jsou povinné členství v hospodářské komoře a další byrokratická opatření. Věřím však, že se najdou i na rozhodujících místech lidé, kteří používají rozum a dokáží dohlédnout následků rozhodnutí, která se snadno zavedou, ale obtížně berou zpět. Pavel Kačer

Potichu, za zády daňových poplatníků, o jejichž peníze se ale jedná, diskutuje Česká pošta s vládou o miliardové dotaci na provozování ztrátových poštovních úřadů. Zatímco většina politiků by byla pro, ministr financí Andrej Babiš nesouhlasí. Uvažuje totiž jako podnikatel. Ví, že pošťáci mají ve své činnosti spoustu nevyužitých rezerv, ale že je pro ně snazší natáhnout ruku ke státu se slovy „zaplať!“. Jak spor nakonec dopadne, uvidíme. Sám mám, jako ostatně každý z nás, s Českou poštou časté zkušenosti. A jsem přesvědčen, že místo subvencí by zasloužila vystavit plné konkurenci. Třeba by pak pošťáci nosili adresátům balíky až do domu a ne jenom vhazovali do schránky oznámení, že si zásilku mají vyzvednout na místní poště. Pavel Kačer

Mám rád horoskopy a přečtu každý, na který narazím. Nejraději mám osudové předpovědi astroložky a kartářky Daniely Hannah, s níž jsme několik let spolupracovali. Její horoskop mě dokázal povzbudit a dát i naději do budoucna, pokud právě prožívané období patřilo k těm těžším. Do nového roku 2015 jsem s radostí zaznamenal, že podle postavení planet Raky, což je moje znamení, čeká obrovský životní posun kupředu. Vím, že to nebude zadarmo a budu si to muset odpracovat. Ale ten slibovaný úspěch je velmi motivující. Jsem přesvědčen, že takovou perspektivu má před sebou každý, jen si to ne vždy uvědomí. A proto připomenutí a povzbuzení z horoskopu může být tím impulzem nebo spouštěcím mechanizmem, který je vždy nutný na počátku. Platí pro připravené a odhodlané, ať už to jsou osoby fyzické nebo právnické. Tak ať to letos vyjde! Pavel Kačer

Člověk byl stvořen s darem víry. Někdo věří v Pána boha, jiný sám sobě a další, že na počátku byla jen mrtvá hmota. I ti nevěřící Tomášové si v sobě nesou víru, že všechno je jinak. Optimisté věří, že nakonec se vše v dobré obrátí, pesimisté věří v pravý opak – že to s námi špatně skončí. Pokud jde o mou osobu, má víra je naivně transcendentální. Myslím si, že je výhodnější být prostoduchý a spokojený než vědoucí, že za vším se skrývá lumpárna. Doporučuji věřit na zázraky. Finančně to vyjde nastejno a člověk se může hýčkat nadějí. Věřte na Ježíška, přestože už dávno jste prohlédli, že dárky nenosí on, ale kupují je rodiče. Život s tímto sladkým mámením chutná lépe, tomu setsakramentsky věřím. Pavel Kačer

Nejmocnější centrální banky světa, FED a ECB, bojují s deflací a dělají „psí kusy“, jen aby se zas začalo zdražovat. Navzdory tomu inflační tlaky se ne a ne dostavit. Naopak, ropa už několik týdnů klesá tak ďábelským způsobem, že bude brzy „za hubičku“, v mnoha zemích levnější než voda. Černé zlato, jak je nazývána, se mění v kočičí. Zaručené předpovědi věhlasných, Nobelovou cenou ozdobených, ekonomů o neustále se zdražující surovině a katastrofálním nedostatku na globálních trzích, se nepotvrdily, opak se stává pravdou. O čem to svědčí? Nejen o tom, že nikdo nemůže být prorokem, že všechno je jinak, ale také o burzovních spekulacích a politických manipulacích, jimž ropa jako strategický produkt podléhá. Jak za tohoto stavu věcí plánovat podnikání? Úspěšný businessman aby byl nejen absolventem Harvardu, ale i Sibylou, která umí věštit budoucnost. Kurzy hospodářského čarodějnictví by se opravdu hodily. Škoda, že je nikdo nepořádá. Pavel Kačer