Slovo. Mocný nástroj. Komunikujeme jím denně, předáváme si informace. Jaké by to bylo žít bez slov? Nejspíš si to nedokážeme představit. Právě v takovém kontrastu se vyjevuje jejich důležitost. Jejich moc však spatříme tehdy, pokud pocítíme důsledky promluvy. Může v nás vzbuzovat radost, nezájem, rozrušení, nadšení, ohromení. Jaký má slovo význam v medicíně? Formuje vztah mezi pacientem a lékařem. Uklidňuje, povzbuzuje, informuje, vynáší soudy, radí? První dvě slovesa jsou v lékařské praxi však zastoupena čím dál méně. Přitom mohou pacienta dovést na správnou cestu, zvlášť v dnešní době, kdy jsme nezávislými individualitami, které přece získaly zodpovědnost za zdraví, kondici, mají život ve svých rukou. Slova dokáží pozitivně ovlivnit proces uzdravování, umí posílit víru v sebe, schopnosti i naději na uzdravení. A co víc? Otevírají cestu hladké spolupráci všech stran, jež se procesu léčení a uzdravování účastní. Je to podobné jako s koučováním, leadershipem.  Onehdy jsem zaslechla, jak si dvě kamarádky povídaly: „Prášky na nervy? To bere půl národa!“  Uvědomila jsem si souvislosti. A přitom by stačilo většinou pár pěkných slov, vykřičník naděje. Kateřina Šimková 

Spisovatel Benjamin Kuras svého času poukázal na přežívající následky vlády jedné strany. Komunisté zničili živnosti a živnostníky, místo nich zaváděli velkovýrobu. Revoluční změna se dotkla i malých soukromých pekáren, které zmizely a s nimi i chutný chléb a křupavé pečivo. Vzpomínám na gumové rohlíky, tuhé a těžko stravitelné housky, které sice vydržely mnoho jako socialistický člověk, ale za mnoho nestály. Zato našim dětem chutnaly, žužlaly je bezzubými dásněmi s blaženým výrazem a byl od nich na chvíli pokoj. „Český gumák“ vydržel dokonce dlouho po listopadu. Ale také jemu zvoní hrana. I obchodní řetězce už nabízejí chutné čerstvé pečivo za dobrou cenu. A ke každému rohlíku přidají značku. A tak vím, že jsem si dneska pošmákl na výrobku MIMO BOHEMIA z Dejvic. Zdá se, že stejnou cestu kvality nastoupily i jiné velkopekárny. Problém tedy nebyl v množství, ale v kvalitě – strany, která tu vládla čtyři desítky let. Pavel Kačer

Říká se, že slovo dělá muže. Správně vyřčené ve vhodnou dobu může dělat doslova zázraky. Prezident České republiky Miloš Zeman řekl tento týden při své cestě do Královéhradeckého kraje hned několik vět na adresu bankovní rady ČNB. Oznámil, koho bude jmenovat, až guvernérovi a dalším členům vyprší mandát. Dosadí do centrální banky osoby, které, podle jeho slov, nebudou experimentovat s ekonomikou a nebudou intervenovat proti koruně. Ačkoli toto personální opatření může Zeman provést až příští, respektive přespříští rok, česká měna okamžitě reagovala výrazným posílením. Prostě slovo dělá muže a někdy ještě mnohem víc. Pavel Kačer

Když se otvírá nový úsek dálnice, silniční obchvat nebo jen stezka pro cyklisty, pásku stříhají ti, kteří na dílu nemají žádnou zásluhu – hodnostáři. Tváří se, že lid má děkovat jim, veřejným činitelům. Ale opak bývá pravdou. Nejen, že nepřiložili ruku k dílu, ale ze svého nevydali ani korunu. Měli jen tu pravomoc, že nakládali s penězi, které nevydělali. Nebo vypůjčili za velmi nevýhodných podmínek finanční prostředky, které opět nebudou splácet oni, ale daňoví poplatníci, jejich voliči. Kdybychom se měli držet logiky, otvírat novou stavbu by měli právě obyčejní lidé, kteří na ni, byť třeba nedobrovolně, přispěli. A zhotovitelé, kteří by si měli hned na místě vyslechnout názory přítomných, zda se jim jejich stavba povedla nebo spíš zklamala. Jsem zvědav, kdy se toho jednou dočkáme. Avšak nejsem v tomto směru veliký optimista. Pavel Kačer

Lidé prý nerozumí penězům a špatně s nimi hospodaří. Chybí jim finanční gramotnost, a proto stát chce tento vyučovací předmět rozšířit do škol. Tentýž stát však nakládá s penězi stejně nerozumně jako domácnosti. Na své stále rostoucí výdaje si každoročně půjčuje a dluhy splácí jen tím, že si nadělá nové, ještě větší dluhy. Proč se tak děje „nahoře“ i „dole“? Protože se to zjevně vyplácí. Centrální banky i politici se snaží vyrábět inflaci, tisknou ničím nepodložené peníze, nakupují bezcenné dluhopisy a provádějí nestandardní monetární a fiskální operace, které byly dříve zapovězené. Poškozováni jsou ti odpovědní, ti střadatelé, kteří si spoří na příště, na trochu lepší důchod, na světlejší budoucnost. Jen díky nim se celý finanční systém, a to nejen v ČR, zatím nezřítil. Ale že se katastrofa blíží, je nad všechny pochyby. Pavel Kačer

Nedávno jsem navštívil domov důchodců v malém východočeském městě. Správně řečeno, moderní dům pro seniory s pečovatelskou službou, s patřičným zázemím, se vším možným komfortem a s dlouhou čekací listinou. Staří lidé si tam užívají chvíle zasloužilého odpočinku. Jen si říkám, jestli té péče není někdy až příliš. Dříve tam obyvatelé měli v pokoji kuchyňský kout, kde si mohli uvařit teplý oběd i večeři. Po reorganizaci už samostatné kuchyňky být nemohou, vaří se centrálně a jí společně. Mnohým to takhle vyhovuje a jsou za to vděčni. Ale mnoho seniorů má dlouhou chvíli a celý den nevědí, co dělat. Mohou na vycházku, mohou se bavit se svými sousedy, sledovat televizi a nebo vyrábět upomínkové předměty v kroužku šikovných rukou. Líbí se mi, že je o penzisty i na venkově dobře postaráno. Ale nelíbí se mi, když se z nich dělají osoby neschopné se o sebe starat a odkázané na cizí pomoc. Většinou ani tihle lidé takoví nejsou a přílišná péče jim nevyhovuje. Pavel Kačer