Ženy zatím nebudou mít v České republice privilegium zastávat řídicí funkci jen díky svému pohlaví. Sobotkova vláda smetla povinné kvóty ze stolu a nevyhověla tak požadavkům feministek. Spor, zda mají být ženy pozitivně diskriminovány, se u nás vede už delší dobu. Zastánci kvót argumentují horší pozicí žen na pracovním trhu. Odpůrci jsou přesvědčeni, že každý byrokratický zásah je špatný a přináší víc problémů než prospěchu. Není bez zajímavosti, že většina úspěšných manažerek a podnikatelek žádné zvýhodnění vůči mužům nevyžaduje a současný stav nepokládá za diskriminující. Gender, stáří, barva pleti, náboženské vyznání by automaticky neměly nikoho ve společnosti poškozovat nebo favorizovat na úrok ostatních. Hlediskem k zastávání nějaké funkce, společenského postavení a profese musí být jen odborné a morální předpoklady. Na nejexponovanějších místech ať se prosadí ti, kteří patří k nejlepším odborníkům, ne ti, kteří jsou víc muži, ženy a nebo z diskriminovanějšího etnika. Pavel Kačer

Stačil nečekaný rozmar přírody a doprava v Česku se zastavila. Zaskočilo nás to a ukázalo, jak jsme bezbranní. Lidé mohou jen čekat, až se oteplí a „ledové království“, v něž se proměnila naše zem, roztaje. Nejmodernější dopravní systémy a sofistikované IT technologie nám nejsou k ničemu, naopak prokázaly v plné nahotě svoji zranitelnost. Co by se asi stalo, kdyby na několik dní nešel elektrický proud? Nastal by totální kolaps, protože všechno jsme si pořídili na elektriku. Naše civilizace by se zhroutila během pár týdnů. Nynější ledovka nám připomenula, že okolo nás existují skryté hrozby, které sice nevnímáme, přesto jsou velmi reálné a mohou se kdykoli projevit. Otázkou zůstává, zda vůbec máme nějakou šanci se účinně bránit, jestli naprostá závislost na technologiích nás dříve nebo později nezničí. Pavel Kačer

Stali jsme se spontánně amatérskými ornitology. Zajímá nás totiž, jaké bude v středně a dlouhodobém výhledu počasí a na předpovědi „rosniček“ se spolehnout nedá, případně se nedají ani zjistit. Proto jsme se rozhodli odhadovat, jak bude, podle zkušeností našich předků. Ti používali různé pomůcky, byli totiž dobrými pozorovateli přírody, jejích proměn a typických či netypických přírodních jevů. Už delší dobu si všímáme, že v zimě chybí naší krajině vrány. Loni se k nám černí ptáci nedostavili vůbec a podle toho vypadaly i zimní měsíce. Zřejmě vytušili, že za mrazem a sněhem musí víc na sever. Vyhlížení vran nevypadá dobře ani v tomto roce. Zatím jsme jich napočítali jen osm a to jsme do akce zapojili několik spřátelených osob. „Ruské vlaštovky“ zatím chybí a moc bychom nedali za to, že chybět budou i nadále. Že by i na ně platilo embargo EU? A tak ta nadcházející zima 2014/2015 je hodně na vážkách... Možná se však dočkáme zimních radovánek jak za starých časů a zmatené jsou pouze vrány. Kdo ví, uvidíme! Pavel Kačer

Miluji prognózy, zaručeně vědecké, které předvídají zásadní změny na Zeměkouli. Například  že za padesát let se padesát procent obyvatel utopí, protože vinou globálního něčeho stoupnou hladiny oceánů. Lidi to vystraší už dnes, i když za půl století tu nebudou ani oni, ani vědci, kteří s touto hrůzou přicházejí. Ano, mluvím o tom s ironií, protože mnohé podobné katastrofické scénáře z minula se nenaplnily a situace je dnes naprosto jiná. Vzpomeňme jen na oil peak, bod zvratu v těžbě ropy. Už dávno jsme měli strádat totálním nedostatkem ropných produktů, protože jejich zásoby měly být vyčerpány. Místo toho ceny paliv prudce klesly, na trhu je nafty, benzínu i plynu přebytek díky břidlicové revoluci. Taky uhlí brutálně zlevnilo, trh je jím přehlcen a na Ostravsku a jinde v Evropě se zavírají hlubinné doly. A tak poučen těmito zkušenostmi si vzpomenu na lidovou moudrost, když někdo vyhlíží nové katastrofy: Nebudem stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko!Pavel Kačer

Čtvrt století žijeme nikoli v totalitě, ale v demokratickém státě. I dnes se najde dost těch, kteří se tenkrát měli lépe, vzhledem k odvedené práci si užívali nad poměry a rozhodovali o věcech, kterým nerozuměli. Tito lidé jsou stále slyšet, jaká že to byla krásná doba a jak se měli (všichni) dobře. Pakliže o své výhody přišli, sotva budou nynější situaci chválit. Nabízím však objektivnější kriterium, podle něhož se dá společenský a osobní život měřit. Zkusme porovnat počet vojáků (českých i sovětských), policajtů (uniformovaných a tajných) a byrokratů (členů KSČ i bezpartijních), na něž musela pracující třída vydělávat s nynějšími stavy ve vojsku, policii a veřejné správě. Porovnejme, o kolik procent dýcháme čistší vzduch, pijeme zdravější vodu a jíme potraviny z neotrávené půdy. A vedle toho dejme seznam malých, středních i velkých soukromých firem, které si vedou na volném trhu někdy lépe, jindy hůře, ale bez diktátu na vše dozírající strany. Nezapomínejme, že díky 17. listopadu o tom všem můžeme diskutovat na svobodě a ne jen snít a konspirovat po hospodách. Pavel Kačer

Patřím už k pamětníkům, a proto vzpomínám, jaké byly v mém dětství a mládí zimy. Většinou přišly v pravý čas a byly tuhé a s přívaly sněhu. Jenže klima se mění, jako ostatně všechno na světě, a člověk si nemůže být jistý ani mrazem ani sněhem v prosinci, lednu ani v únoru. Někomu to vadí, jako například vlekařům, jiným to hraje do noty (například českým a moravským vinařům). Motorkáři si letos pochvalují, že jim příznivé počasí umožnilo prodloužit sezónu a tak jezdí a jezdí. Nevím, jestli se dočkáme takových podmínek jako mají Italové pro celoroční provoz (asi ne), ale i ty „darované“ týdny stojí za to a podporují prodej motocyklů a skútrů. Nejhezčí pohled je prý z koňského hřbetu, ale ani ze sedla hondy, yamahy nebo vespy není o nic horší. V červenci stejně jako nyní v listopadu! Pavel Kačer