Business je velké divadlo, shodli jsme se onehdy s kolegou, a pak s jedním majitelem jisté firmy, a ještě s dalším, dalším a dalším. Nikdo to nemyslel zle, ale trochu toho popichovačného i pochybovačného tónu v tom konstatování přece jen bylo. Jako by se v té větě zračily všechny ty ústrky, jimiž každá firma ve svém osudu prošla, jako by každý vzpomenul na úskalí, jež se na klikaté cestě k úspěchu na trhu vynořila, na překážky, pro které musel ustoupit dobré víře v cokoli. Již přes 20 let se mluví o tom, jak je třeba kultivovat podnikatelské prostředí, čas od času se pereme s etickými kodexy, jejich náplň často v praxi vůbec nic neznamená. Usilujeme o to, abychom naplnili plán zakázek, sehnali kšeft, aby bylo zaměstnance z čeho zaplatit, nepatrně investovat. Postrádám radost, optimismus, nadšení. Ne, nejsem jen snílek. Jsem i potrestaná, vím, zač je čeho loket. Ale pořád si říkám, že i ta prkna, která znamenají svět, musí vyprávět pohádky s dobrým koncem. Eva Brixi

Všimli jste si, co lidí věří na pohádky? Nemyslím děti, které bez nich neusnou, ale dospěláky. Jsou přesvědčeni, že existují snadná, rychlá a bezbolestná řešení na všechny neduhy světa. Že se objeví někdo, kdo nás učiní šťastným, zbaví nás dluhů a nepříjemných povinností. Nepatří k nim podnikatelé. Ti, kteří si mysleli, že snadno zbohatnou, rychle vystřízlivěli. Vědí, že k úspěchu vede jen cílevědomá, soustavná a tvrdá práce. A že ani pak se výsledek nemusí povést. Dostat něco za nic prostě nejde. Nefunguje to. Ano, někdy se zadaří, že získáme nějaký prospěch velmi velmi lacino, dá se říci nezaslouženě. Ale vážíme si toho? Je známá věc, že hodnotu posuzujeme jen podle investic, kterou do projektu vložíme. Čím víc nás to stojí potu, úsilí, nervů a koumání, tím větší radost pak máme, když se dílo podaří. Je to jednoduchá rovnice, účtařské pravidlo: Má dáti – dal. Pavel Kačer

Dřív tomu tak opravdu bylo. V době mého dětství i mládí byly břehy českých rybníků, přehrad, písníků a řek v létě obsypány těly naháčů bez rozdílu věku. Neříkám, že všichni se nechali zlákat ke koupání, natož pak plavání, ale alternativa v té době téměř neexistovala. Ano, Zlaté písky, Balaton, chladný Balt, ale jen na pár dní v roce. Dnes lid tráví horké dny u svých bazénů. Nejenže si takový luxus můžeme dovolit, ale stále víc propadáme individualizmu a straníme se cizích. Když dnes přijedu ke své vodní pláni, mívám ji jen pro sebe. Občas ji sdílím s nějakým psem, kterého jeho pán přišel vykoupat, v ústraní sedí u prutů osamělý rybář. Cítím se jako největší boháč, protože tolik prostor k plavání nemá ani nejbohatší Čech pan Kellner. Pavel Kačer

Ani politologové se neshodnou v názoru, kdo nám vlastně vládne. Je u moci levice, pravice nebo snad střední cesta? K podnikatelům se nová vláda začíná chovat socialisticky. Posiluje roli státu, nabírá úředníky, vymýšlí nové úřady, komplikuje podnikání. Dnes jsme se dozvěděli, že vzniká Specializovaný finanční úřad. Po Kobře je tu další bič na neplatiče daní, na boj s finančními podvodníky ve velkém. Kabinet postupuje podle levicového receptu - více represe, aby se vybralo více daní. Pravicový návod se liší v tom, že snižuje firmám odvody. Podle Lafferovy křivky neklesne výběr daní, nýbrž naopak. Ti, kteří se snaží utéct do daňových rájů, ztratí k tomu důvod a zůstanou doma.Pavel Kačer

Ekonomové si opět mnou ruce. Hrubý domácí produkt roste, nezaměstnanost se (mírně) snižuje, firmy vidí optimističtěji svoji budoucnost. Krize je zapomenuta, lidé jsou ochotni utrácet. Nikdo nechce myslet na to, že zásadní ekonomické problémy vyřešeny nebyly, jen jejich řešení se odkládá. Růst je totiž jen vypůjčený, získali jsme ho na úvěr. Místo, abychom své dluhy spláceli, stále je zvětšujeme. Jen deficit státního rozpočtu se každý rok prohloubí o sto miliard korun. Abychom resuscitovali upadající hospodářství, začali jsme ho dopovat zápornými úrokovými sazbami, oslabováním vlastní měny, splácením dluhů ze státních dluhopisů... Ekonomika se stala závislou na silných drogách a kdyby je vysadila, nastane další krize, možná i kolaps. Není pochyb o tom, že další recese přijde. Je jen otázkou kdy a v jaké síle. Pavel Kačer

Od počátku příštího roku si mohli řidiči vybírat nové registrační značky (dříve SPZ) podle přání. Jenže nebudou moci, protože ministerstvo dopravy nestihne potřebnou legislativu připravit. Otázka zní proč, když o této novince se vážně hovoří už několik let? Zřejmě proto, že někomu současný stav vyhovuje. Tedy ne že by se vydávání „kmotrovských“ značek pozastavilo, ale příjem z nich nebude inkasovat legálně stát, nýbrž příslušní úřadníci do vlastní kapsy. Změna se odkládá o jeden rok, ale vzhledem ke krátké životnosti ministrů se může stát, že resort dopravy bude mít nové vedení. A než se rozkouká, protože musí schválit nebo zamítnout rozhodnutí svých předchůdců, může nastat další odklad. A tak dále až do nekonečna. Znáte to přece u nás v Kocourkově! Pavel Kačer