Měli jsme dříve škodolibou radost, když se oficiálně posvěcená tvrzení ukázala jako mylná. Proto jsme se radovali z televizních předpovědí počasí, které nevyšly. Místo slunečného dne pršelo, mrazy se nedostavily, přišla obleva. Neporučili jsme větru, dešti. Před čtvrtstoletím byly ještě „rosničky“ velmi nespolehlivé a lidé se spíš spoléhali na ověřené přírodní jevy. Dnes mají hydrometeorologové složité a drahé počítačové systémy, satelity a radary. Vývoj počasí můžeme sledovat v přímém přenosu na internetu. Doba i klima se mění, předpovědi zpravidla vycházejí. Fascinuje mě, když nám v televizi předpovědí, že za týden odpoledne se k nám nasune brázda nízkého tlaku, ochladí se a přijdou srážky. A skutečně po sedmi dnech odpoledne se to, s přesností téměř na minutu, stane. Za to, že si díky tomu můžeme práci i odpočinek lépe plánovat, si „rosničky“ zaslouží pochvalu. Pavel Kačer

Moderní technologie ohrožují staré pořádky. Rozhlas omezil novinářský monopol, televize se prosadila na úkor rozhlasového vysílání, on-line média vytlačují z trhu tradiční sdělovací prostředky, takový už je život. Taxikářům teď bere chleba mobilní aplikace Uber, taková svépomoc řidičů pro cesty do zaměstnání, za kulturou i na dovolenou. Dožkářům se to pochopitelně nelíbí a chtějí stávkovat. Ve Španělsku už je Uber zakázaný a čeká se, kdo se přidá. Přestože pro běžné občany, jejichž životní úroveň se propadla vinou krize, vysoké nezaměstnanosti a ztráty ideálů, představuje Uber vhodné řešení pro levnější cestování, vládnoucí moc se nepostavila na jejich stranu, ale preferuje zájmy jedné lobbistické skupiny. Není mi vůbec jasné, jak chce zajistit vymahatelnost práva (zastavováním automobilů, zda v nich nejedou cizí osoby?), ale to nepovažuji za podstatné. Mnohem důležitější je, že v jedné zemi EU je u moci vláda taxikářů.     Pavel Kačer

Češi jsou sice velmi opatrní a skeptičtí, někdy však jdou z extrému do extrému. Není to zase tak dávno, kdy se na vrcholu společenské prestiže vyhřívala dělnická povolání. A podle toho byla i dobře placená. Jenže poslední čtvrtstoletí se preference národa otočila o 180 stupňů. Kdo dneska pracuje rukama, už není obdivován, v kurzu jsou humanitní obory. Školy tohoto zaměření chrlí absolventy v množství větším než dostatečném a technická učiliště živoří. Mladí lidé s většinovým vzděláním obtížně shánějí práci, zato firmy marně poptávají řemeslně zdatné zaměstnance. O situaci nejlépe vypovídá průzkum ManpowerGroup – nejhledanější profesí se stal řemeslník. Věřím, že na trhu práce opět zavládne rovnováha, ale bude to trvat ještě dlouho a bude to stát hodně prostředků. Pavel Kačer

Jako velký obdivovatel vyspělých technologií mě každý den přivádí v úžas, co všechno už se vyvinulo v laboratořích, vyrobilo v továrnách a je ke koupi na trhu. Nejvíc mě fascinují výrobci výpočetní techniky a jejich stále výkonnější a dokonalejší produkty. Hranice možného se dále posouvají. Že počítač dokáže hravě porazit člověka v šachu, už dnes nikoho nepřekvapí. Ale očekává se, že se objeví umělá inteligence, na kterou my, obyčejní smrtelníci, budeme koukat s pocitem méněcennosti. Kdy tedy budou stroje chytřejší než jejich konstruktéři? Doc. ing. Miloslav Král, CSc., jenž podal vědecký důkaz boží existence, je přesvědčen, že se to nestane nikdy. Duševní činnost se totiž neskládá jen ze samých algoritmů, které lépe zvládne computer. To nejcennější, tvůrčí, originální a skutečně novátorské a objevitelské pramení z kolektivního nevědomí, z hloubi transcendentálna, z božího vnuknutí, chcete-li. Pavel Kačer .

Marketing je velmi účinná věc. Přesto, že většina lidí vám bude tvrdit, že reklama na ně nepůsobí. Pravda bude asi někde uprostřed – dobrá, vtipná, nápaditá, neotřelá kampaň zabere a špatná, tupá, otřepaná a nudná spíš naštve a odradí. Reklamní sdělení útočí na naše emoce a podvědomí. Dokáží tiše a skrytě pracovat, aniž si toho všimneme. A pak se v pravý čas ozvou. V okamžiku volby, kdy saháme po novém výrobku nebo službě. Myslíme si, že se rozhodujeme podle své nejlepší vůle bez ohledu na to, co nám chtějí vnutit profesionální marketéři. Omyl! Už dávno infikovali naši vůli, vkus, city, sny a přání a my, vedeni našimi „zrádci“ uděláme přesně to, co si přeje reklamní průmysl. Je to dobře nebo špatně? Pavel Kačer

Časy se mění. Dřív jsem měl peněženku obtíženou mincemi a napěchovanou papírovými bankovkami. Tedy po výplatě. V současnosti mi v ní přibývají plastové kartičky s čipem nebo magnetickým proužkem. S bankovními i jinými kartami se roztrhl pytel. Používají je peněžní ústavy, města (Opencard), dopravci i Česká pošta. Měly sloužit k pohodlnějšímu placení a cestování, jenže jsou stále víc na obtíž, jak jich přibývá. Kdo se v té spleti barevných instrumentů má vyznat? A to už přicházejí telefonní operátoři s nabídkou platit mobilem. Místo aby se situace zjednodušovala, s dalšími a dalšími platebními prostředky se jen dál komplikuje. Pavel Kačer