Policie a státní zastupitelství umí překvapit. Nemine téměř den, aby o jejich zásazích neinformovaly noviny, rozhlas a televize. Úřady veřejné správy a samosprávy, státní podniky, významné stavební a jiné soukromé firmy, tam všude se provádějí razie, zatýkání a zajišťování dokumentů a dalších důkazních materiálů. Nikdo si nemůže být jistý, že se u jeho dveří zítra nezjeví komando s beranidlem. Máme se radovat, že po korupci a podvodech se už doopravdy jde, nebo se represivní orgány zcela vymkly kontrole a dělají si, co se jim zlíbí? Nechme se překvapit. Možná, že všechno brzy skončí. Ne tím, že podvodníci a zloději skončí za mřížemi, ale že policisté budou zasahovat na policejním ředitelství, nejvyšším státním zastupitelství a na ústavním soudu. Pavel Kačer

Sotva vláda rozhodla o tom, že nehodlá dotovat výstavbu a provoz Jaderné elektrárny Temelín z kapes daňových poplatníků, rozhodla polostátní firma ČEZ o zrušení dostavby dalších bloků. Investice za mnoho set milionů korun byla odročena a nikdo nemůže říci, zda dočasně nebo navždy. Prý nám tím pádem v budoucnu bude chybět elektřina. To je smělé tvrzení, protože elektrický proud se dá nakoupit na volném trhu velmi výhodně. V příštích letech se ceny jistě budou měnit, ale rozhodně nemusí jít pouze o zdražování. Ke slovu se dostává levné uhlí a v budoucích letech i levnější plyn díky břidlicové revoluci. A protože hmota není nic jiného než jiná forma energie, můžeme ji získávat a využívat způsobem, který si dnes sotva někdo dokáže představit. V minulých letech ceny elektřiny zvedal trh, nyní nám stejný trh proud zase zlevňuje. Nechme to tak a omezme zásahy státní moci na minimum! Pavel Kačer

Ze statistického úřadu přišla dobrá zpráva. Nezaměstnanost se podařilo snížit o 0,3 procenta. Body si však za to nemůže připsat vláda, která se vždy ráda přihlásí ke každému úspěchu, ale příznivé počasí. Sezonní práce letos mohly díky zimě – nezimě začít dříve. Ale abychom zůstali na zemi. Na práci čeká stále víc než 625 tisíc lidí. Ve světě už se naplno rozjela konjunktura, i Evropa se začíná probouzet a Česko, zdá se, také nebude stát opodál. Hospodářský růst je však zatím velmi křehký a může ho zadusit zvýšení daní, jak plánuje největší vládní strana. Pavel Kačer

Máme novou vládní koalici, ale nesváry v ní se už rozhořely jako za stara. Premiér napadl za jakési prohřešky vicepremiéra, který si to nenechal líbit a na oplátku osočil svého nadřízeného. Samo sebou, že ne z očí do očí, ale v médiích, která z velké částí i vlastní. Voličům, celému národu, tak politická reprezentace znovu předvádí smutné divadlo o tom, kdo je neschopnější, zkorumpovanější, proradnější.  Můžeme si myslet cokoli, případně hádky v koalici ignorovat. Jenže energie věnovaná na osobní a partajní rozmíšky bude chybět tam, kde je nejvíc potřeba – v boji proti vysoké nezaměstnanosti, v posilování konkurence schopnosti země, ve vytváření vhodných podmínek k podnikání a prosperitě. Že by další promarněná příležitost? Pavel Kačer

Nejprve holínky, teď kecky a plátěné tenisky patří mezi vysoce módní obuv. A tomuto trendu odpovídá i cena. Ve výkladě obchodu na Národní třídě v Praze mají pár za úžasných 1799 korun. Není pochyb o tom, že přesně takové boty s textilním svrškem a gumovou podešví jsem si bral na fotbálek před půl stoletím. Tehdy za ně utratili rodiče necelých třicet Kčs. Nemyslím si, že od té doby cena materiálu a lidské práce stoupla natolik, aby odpovídala dnešní dech beroucí cenovce. Ale nepatřím k lidem, co se nad takovou drahotou hned začnou rozčilovat a přemýšlejí nad nějakou šikovnou cenovou regulací. Věřím v neviditelnou ruku trhu, což není nic jiného než svobodná volba spotřebitele. Žádný úřad, ale ničím neomezovaný jedinec ať si zvolí, zda za kecky dá 1800 korun nebo ne. Nikdo jiný do toho nemá co kecat. Pavel Kačer

Vždycky, když je potřeba vyměnit generálního ředitele nějakého státního podniku, dovídáme se, jaké hrůzy se tam děly. Tento scénář se nyní opakuje v České poště. Byl bych naivní, kdybych si myslel, že s novým vedením nastoupí pošťáci cestu k prosperitě, dopisy se přestanou ztrácet a balíky budou doručovány až k adresátovi, nikoli jen na nejbližší poštovní úřad. Jak známo, státní instituce bývají ideálním místem, kde se privatizují výnosy a socializují náklady. Tedy, že pár schopných jedinců si přivlastňuje zisky, aby ztráty vždy uhradil daňový poplatník. Stát patří vládnoucím politickým stranám, je to jejich výnosný kapitál a není divu, že s ním podle toho nakládají. Řešení, jak z toho ven, se nabízí samo. Zrušit nebo podstatně omezit státní podniky. Má to však jeden háček. Politici vás budou přesvědčovat, že to není možné. Kapři si přece sami rybník nevypustí. Pavel Kačer