Když lidi ovládne blbá nálada, hledají se viníci. Vždy se najdou ti, kteří ukáží správným směrem, označí škůdce a nabídnout snadné řešení. Obětními beránky mohou být rasy a etnické skupiny, příslušníci určitých tříd, všichni, kteří se nedokáží účinně bránit. V Česku za drahotu mohou obchodníci. Mají vysoké marže a odírají dodavatele. Proto je třeba jim pěkně přistřihnout křídla. Jenže jak už známe z historie, hledání vinných se nemůže zastavit, pokud se jednou rozjede. Ukáže se totiž, že ani likvidací, v našem případě obchodních řetězců, drahota nezmizí. A proto se musí předložit veřejnosti další oběť, a tak dál a dál. Přitom by stačilo, kdyby každý, kdo závidí někomu tučné zisky, se do stejného businessu pustil taky. Podnikání zatím v Česku není jen pro vyvolené.     Pavel Kačer

V roce 2004 pronesl jeden z nejcitovanějších akademických makroekonomů té doby a budoucí šéf Federálního rezervního systému Ben Bernanke pozoruhodně optimistický projev o tom, že problém hospodářských cyklů byl v podstatě již v praktické i teoretické rovině vyřešen. Naneštěstí se Ben Bernanke se ve své přednášce “The Great Moderation” tak strašně mýlil, že si z něj později musel utahovat i pojídač koblih a poloviční alkoholik Homer ve slavném kresleném seriálu Simpsonovi.

O potravinách se opět veřejně diskutuje. Z některých obalů by totiž mohl zmizet datum spotřeby a zákazník by nevěděl, jak je výrobek starý a zda splňuje všechny kvalitativní ukazatele. Jinými slovy, kdy je v nejlepší kondici a kdy už má "nejlepší léta" za sebou. Podrobné značení trvanlivých potravin zavedla bohatá společnost, která si může dovolit tak trochu plýtvat a část produkce vyhodit do koše. Jenže stále mezi námi žije mnoho lidí, kteří nemají co do úst a někteří dokonce umírají hladem. Najít správné řešení, které by nepoškodilo spotřebitele, výrobce a zároveň bylo společensky odpovědné, nebude snadné. Ale považuji za správné, že se už o problému v médiích mluví. Pavel Kačer

Češi si mohou připsat ke svému dobru jeden velký globální úspěch. Týká se pěší turistiky. Systém jednotného značení cest právě oslavil 125. narozeniny a stále nejeví známky únavy, opotřebovanosti a sklerózy. Ano, vybudovali jsme a udržujeme síť nejlépe značených turistických tras a díky tomu máme asi i největší počet obyvatel, kteří se tomuto rekreačnímu sportu a zábavě pravidelně věnují. Rodiny orientované na turistiku jsou trochu jiné než ostatní. Pravidelný pohyb na zdravém vzduchu podporuje odolnost, houževnatost a také cílevědomost, rovněž překonávání překážek, neklesání na duchu a na mysli. Všechny tyto vlastnosti včetně zvídavosti a poznávání své země a krás všude okolo rozvíjí vlastnosti, jež vedou i v práci k úspěchu. Patřím mezi turisty, ačkoliv bych měl v aktivitě víc přidat, proto přeji nám všem mnoho našlapaných kilometrů a spokojenost v cíli. Pavel Kačer

Ekonomičtí analytici přinášejí špatnou zprávu. Už nejméně rok se nezdražuje, a to přesto, že ČNB horečně intervenuje proti koruně. Skoro to vypadá, že bychom měli vyhlásit národní smutek a sypat si hlavu popelem. Nevím proč „odborníkům“ vadí, že každý měsíc nemohou platit za stejný výrobek a službu víc a víc peněz. Jsem ale si jist, že prostí občané tuto skutečnost kvitují s povděkem a v každodenní záplavě špatných zpráv si mohou aspoň trochu ulevit. Myslím si, že i drobní podnikatelé a větší firmy musí být spokojeni, že za nákup surovin, materiálu, energií a lidskou práci nemusí platit stále víc. Pokud jsou tedy obyvatelé ČR spokojeni, proč by byla nulová inflace tak špatnou zprávou? Asi jen pro ty, kteří na inflační spirále vydělávají. Těch mi líto není, s nimi žádný soucit nemám. Pavel Kačer

Ministři Sobotkovy vlády jsou prý překvapeni, jak prudce musí v příštím roce snižovat výdaje. Tak to po nich chce Andrej Babiš, správce státní kasy, a počítá s tím při sestavování rozpočtu na rok 2015. Proč to překvapení? Protože politik musí umět, aby byl zvolen, hlavně slibovat a rozdávat z veřejných prostředků, nikoli však řádně hospodařit. A s utahováním opasků v makroekonomice, jsou, jak známo, jen samé nepříjemnosti. Kdyby prošli členové kabinetu povinně podnikatelskou praxí, pochopili by, že na dluh se dá žít jen omezenou dobu, takový život přináší stále vyšší náklady a vede k bankrotu. Takhle jim to musí vysvětlit ministr financí, který má s vedením úspěšných firem a tvorbou slušných zisků nepřeberné zkušenosti. Zůstává ale otázkou, zda se to politik ve zralém věku může vůbec naučit. Pavel Kačer